Jídlo jsem tedy poslušně spořádal – na oko – dal jsem si totiž záležet na tom, aby se mi z léků do žaludku dostalo jen minimum. Většinu se mi podařilo ukrýt pod jazykem. Nakonec jsem se opatrně napil vody a nenuceně odešel na pokoj. Zdálo se, že jsem je obelstil. Na pokoji jsem pak zbylé léky vyplivl pod matraci.
Žádné vedlejší účinky, Sofie – cílená manipulace! Mělo mi to dojít hned první den, co jsem na hotel dorazil, před těmi… sám už ani nevím kdy! Proto mě tak usilovně drží od Albrechta. Nejspíš mu provedli to samé. Anebo něco horšího! A víš proč? Snažím se si spojit souvislosti:
„Hodně stará útulna,“ povídal hostinský ve městě, „jedna z prvních tady, ne moc nóbl, ale dobrá. Teď už tam nikdo nechodí.“
– Starý, krachující hotel uprostřed hor.
„Ten pisálek sem párkrát zabloudil. Naposled tak před půl rokem, štrekou do Propasti. Prej sháněl ínšpiraci.“
– Najednou jej navštíví známý spisovatel, který ono zapomenuté místo zaplete do svého nového díla. To hotelu samozřejmě začne navracet slávu. A já jsem jeho dobrý přítel.
„To tady tvrdí každej,“ říká kuchař.
– A vskutku, hotel se i mimo sezónu začne plnit novými hosty, povětšinou fanoušky Albrechtových fantasmagorií.
„Je to umělec,“ odbyla mě vždycky recepční, „potřebuje klid. A my ho rozhodně rušit nabudeme. Natož pak vy!“
– Hotel si svého „mecenáše“ dobře schraňuje, tak dobře, že mu nedovolí odejít. Umělcova neustálá přítomnost je pro Propast příslibem lepších zítřků.
– Zní to bláznivě? Zní to šíleně! Jako vystřižené z Domu na hraně pekla.
„Čeho se tak lidi asi bojej?“ píše se tam, „Pekla přece! Nedělej špatný věci a půjdeš tam nahoru, ale jinak…“
Místní majitelé si své zákazníky opravdu hýčkají. Drží si svou klientelu pěkně u těla. A to více, než je morální.
A mě mrazí z té představy, co by se mnou mohli provést, kdybych se ti tento dopis pokusil odeslat.
Ne. Poslíčkovi se věřit nedá. Budu to muset provést sám. Ještě dnes. Se západem slunce se vydám dolů, do města. Půjdu přes noc a dopis na poštu předám osobně.
Budou si myslet, že se jdu projít. Určitě nic netuší. Určitě ne… Vyzrál jsem na ně!
Sofie, lásko, od Tebe ale budu potřebovat pomoc. Jakmile ti dopis dorazí, pošli sem někoho. Klidně zburcuj celé město, bude-li to třeba. Nemůžu se k tobě ještě vrátit. Nemůžu tady Albrechta takhle nechat.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.