Zvedla čepel.
Vzduch v místnosti jako by ztěžkl a všechno se na okamžik zpomalilo do nepřirozené, lepkavé vteřiny. Ostrý kov se začal sunout směrem k jeho tváři. Ne rychle — ne pomalu — spíš neodvratně, jako něco, co už bylo dávno rozhodnuto. Každý zlomek okamžiku se natahoval do bolestné délky, jako by i samotný čas znejistěl, jestli má být svědkem toho, co se právě děje.
A pak se to všechno roztrhlo.
Ticho, napětí i samotný okamžik — jako by někdo jedním škubnutím přetrhl napnutou tětivu.
Ozval se řev.
Nebyl lidský ani zvířecí. Něco mezi tím, co nemělo mít tvar ani jméno. Syrový zvuk plný bolesti a vzteku, který se odrážel od stěn chaty a vracel se zpátky ještě pokřivenější.
Z Baby Měňavy tryskala další krev. Tentokrát z pravého boku.
Vedle čarodějnice stál Vincent. Hlavu měl potřísněnou krví, oči rozšířené a nepřítomné, jako by se v nich na okamžik usadilo něco cizího. V rukou svíral sekeru tak pevně, až mu zbělely klouby.
A pak udeřil znovu.
Bez váhání. Bez myšlenky. Jen čistý, surový pohyb.
Ostří dopadlo na čarodějnici v momentě, kdy se ještě nestačila otočit. Rána prošla vzduchem s tupým, brutálním zvukem, který se nesl tělem jako rána kladivem do kostí. Tělo se prohnulo v nepřirozeném úhlu. Krev vytryskla do šera místnosti v těžkých, tmavých kapkách. A její ruka — stále svírající nůž — dopadla k zemi kousek od Franze.
Vincent výkřik zněl až animálně: „Franzi! Nůž!“
Ten se okamžitě zvedl a po čtyřech k nim došel. Nejprve nemohl nůž v kaluži krve najít — jen se mu pod prsty míhaly kluzké, teplé stopy paniky a šoku. Pak ho ale konečně nahmatal. Pevně sevřel krví ulepenou rukojeť. A bez přemýšlení, bez jediného zaváhání, vrazil čepel do čarodějnice.
Přímo do středu jejího těla.
Ozval se odporný čvachtavý zvuk následovaný dalším nelidským výkřikem. Výkřikem, který už nikdy nevymažou z hlavy a který je navždy bude děsit. Stejně jako neskutečné jatka, které se zde udály. Všude samá krev, kusy tkání a masa a vše to doprovázel neskutečný zápach. Smrad, ze kterého se oběma mládencům dělalo špatně.
V té spoušti ležela zhroucena Baba Měňava a nepřirozeně chrčela. A i když se zdálo, že už nevstane, Vincent věděl, že tomu tak není.
Se zbytkem sil znovu pozvedl sekeru a udeřil. První rána mířila na krk čarodějnice.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!