On to měl vážně promyšlené! Sleduji, jak se vyšvihne do sedla na Kagra, který už je také připravený k letu. Když si uvědomím, že jsem tím pádem jediná, kdo ještě není v sedle, vzápětí udělám totéž a sedím na svém pegasovi.
„Tak vzhůru do oblak!“ křikne jeden muž sedící na gryfovi po mé levici. Vypadá o něco starší než Gunnar, což může být tím, že si pěstuje na tváři hustý plnovous. Ten i vlasy má tmavě hnědé. Dokonce i jeho gryf je hnědý! I když ve světlejším odstínu této barvy.
Prohlédnu si i zbytek této skupiny. V čele neletí nikdo jiný než Gunnar, což není žádné překvapení. Za ním v těsném závěsu je onen vousáč, vedle kterého letí světlovlasá žena, kterou si k mému překvapení pamatuji z prohlídky. Vypadá mladší než se mi zdála v galerii mezi obrazy, teď bych ji popsala spíš jako děvče, ale na svém zeleném zvířeti sedí s naprostou jistotou. Vlastně je to jedno, dokud je schopná v tom, co dělá.
Vedle mě potom letí světle modrý gryf, který se nakonec pisklavým zvukem projeví jako samička. Na ní sedí vysoký muž s kaštanovými vlasy. Všimne si, že se na něj dívám a trochu se pousměje, ale nic neříká.
Jako poslední letí můj bratr na Orinale a vedle něj opět modrý gryf, ale tmavěji zbarven. Gryfovo nadšené písknutí se ozývá široko daleko. Jeho jezdec je tmavovlasý muž, který s Forailem o něčem zapáleně diskutuje.
„Hej, nechceš se někdy proletět radši na gryfovi?“ objeví se vedle mě dívka na zeleném gryfovi. Její velké modré oči se na mě usmívají a nevyčtu z nich žádné nekalé úmysly. Jen kvůli tomu se rozhodnu neodseknout.
Místo toho se jí pokusím oplatit úsměv, i když křečovitě: „Ne dík, já zůstanu u svého Enifa.“
„Ale no tak, toho už sis určitě užila dost!“ zavrtí hlavou.
„Jeho? Nikdy,“ podívám se na žárlivého pegase. „Navíc se mě kterýkoli gryf už při náznaku toho, že bych na něj chtěla nasednout, pokusí napadnout. Nebo mě rovnou roztrhne vejpůl.“
Dívčin úsměv se ještě rozšíří. „Jak to, že něco takového víš?“
Když se nedočká odpovědi, pokračuje. „Asi začínám chápat, proč se s tebou velitel tak baví. Nechceš mi taky prozradit, co skrýváš?“ Nakloní se do boku tak, aby byla ke mně blíž.
„Jen jsem se narodila u vás, toť vše.“ Ušklíbnu se. „A co se mých tajemství týká, tak ty jsou pouze a jen má, takže si zase sedni normálně, ať nespadneš.“ Mávnu na ni rukou. Ne protože bych věřila, že ji její okřídlený společník nechá spadnout, ale proto, že mě znervózňuje.
„A můžu ti teda svěřit tajemství já?“ zůstane dívka nakloněná.
„Pro mě za mě.“ Pokrčím rameny. „Ale nepočítej s tím, že se o něho nepodělím při nejbližší příležitosti.“ Mohla by mě taky nechat na pokoji. Netrpělivě si prohrábnu vlasy.
„Jmenuju se Sarri a myslím si, že byste s Gunnarem byli hezký pár.“ Odmlčí se a čeká na mou reakci. Když se nedočká žádné změny na mé tváři, nevinně se uculí. „Ale se mnou bych ho viděla snad ještě raději.“
To mě donutí k úsměvu. „Tento člověk, je jen tvůj.“ Kývnu hlavou směrem k princi. „Ale upřímně ti přeju hodně štěstí. Já mám problém vystát jeho přítomnost, i když se pokouší být milý. Prostě mám většinu času takové neodbytné nutkání ho něčím praštit po hlavě, jestli víš, co tím myslím.“
„Začínáš se mi líbit čím dál tím víc.“ Ušklíbne se. „A vím přesně, co tím myslíš. Akorát to se mi na něm zrovna líbí.“
„Tak doufám, že až ho zase jednou patřím, přijde si stěžovat.“
I když se mi původně nikam nechtělo, tak je mi nakonec líto, že tak krásný výlet končí. Sarri, se nakonec ukáže jako skvělá společnice, která má na plno věcí stejný názor jako já.
„Někdy si to zopakujeme, ne?“ rozloučí se se mnou přátelským zamáváním.
„Určitě,“ usměju se a vydám se s Enifem do jeho boxu.
Hlasité předčítání