֍ 3. Forali je blázen ֍
Na ples? Mám jít na ples? Rázuji po chodbě směrem ke svému kamrlíku. Ale já tam nechci! Proč to všechno dělá? Povzdychnu si rozmrzele. Nesnáším ho!
Rozhodnu s ale o pár metrů dřív zabušit na dveře svého bratra: „Ty zrádce! Jak jsi mě tam mohl nechat!“
„Ale no tak!“ uslyším tupé žuchnutí. Poté se dveře otevřou a já spatřím jak se velká část hromady harampádí, která kdysi vévodila pracovnímu stolu, válí na zemi.
„Máš tu pořádek jako obvykle,“ poznamenám a vejdu dovnitř.
„A je to tvoje vina!“ zamračí se Forail. „Kdybys klepala slušně, jako se to daří ostatním lidem, tak bych se nemusel leknout!“
„Ale to bys přece nevěděl, že to jsem já,“ zazubím se na něj a sehnu se, abych mu pomohla tu spoušť uklidit. Dokud tu není všude inkoust, tak je to naprostá drobnost. Vzpomenu si, jaké kalamity už má tato místnost za sebou.
„Proč jsi mě tam nechal?“ zeptám se, když mu na stůl přidám stoh krabiček, které jsem už použila, včetně té dnešní.
„Protože si myslím, že je dobré věcem čelit,“ neurčitě pokrčí rameny.
„Nebo mě chceš zničit,“ zamračím se na něj.
„Možná,“ zakření se a podá mi novou várku krabiček. Následně usedne ke stolu a s železným udělátkem se vrhne na svůj nejnovější projekt. Jako obvykle nemám ani tušení, na čem to proboha pracuje.
„Pozval mě na ples.“ Přiznám po chvíli.
„Gunnar?“ vzhlédne na moment od práce.
„Je snad někdo jiný, kdo by mě pozval?“ věnuju mu zvednuté obočí.
Pomalu zavrtí hlavou. „Není, máš pravdu.“
„A půjdeš?“ Zeptá se vzápětí.
„Nevím. Nechce se mi.“ Pokrčím rameny a pak se ušklíbnu. „Asi ne, protože sis sním ještě nepromluvil. Nejspíš jsi měl moc práce s tím zbabělým utíkáním.“
„Ale no tak! Já přece nejsem zbabělý!“ ohradí se Forail a odhrne si světlé vlasy z čela.
„Slibuju, že až to dodělám, půjdu za ním a popovídám si!“
„To určitě!“ uchechtnu se. „Spíš tohle uprostřed noci doděláš, pak půjdeš spát a na toho strašného chlapa dočista zapomeneš.“
Zamračí se, protože ví, že mám pravdu. „Tak to zcela určitě ne!“
„Tak za ním ještě dnes zajdi a dokaž to.“ Vyzvu ho. Poté ho přestanu vyrušovat od kutění a zamířím do svého pokoje, kde se svalím na postel. Brzy se rozhodnu jít spát, ale hlavou se mi honí spousta myšlenek, takže skončím tím, že koukám do stropu a snažím se usnout.
„Já ti říkal, že za ním půjdu!“ vřítí se dovnitř jako velká voda ten, kdo mě kárá za nevhodný způsob klepání, zrovna když už začínám odplouvat do říše snů.
„Cože?“ zamrkám rozespale na svého sourozence.
„Mluvil jsem s Gunnarem a rád bych ti oznámil, že jdeš na ples!“ věnuje mi Forail vítězný úsměv.
„To asi těžko.“ Zívnu a otočím se na druhý bok. Pryč od něj.
„A proč ne? Sama jsi říkala, že nevíš. Tak teď už ano.“ Dloubne mě do zad.
„Už vím, že ne. Nemám šaty ani chuť. A nechej toho,“ plesknu ho po ruce.
„Šaty ti seženu cobydup a náladu na to mít nemusíš, o tu se postará on.“ Opět do mě dloubne. „Všechny problémy vyřešeny, tak co říkáš?“
Hlasité předčítání
