„No a? Takovejch AI modelů koupíš za pár šupů hrst, a dokonce legálních, když trochu přihodíš. Nic světobornýho.“
„Říkám ti, že to není žádný AI! Je to nějakej Sam Nielson, prostě blbej člověk.“
Vanessa nadzvedla obočí a nevěřícně naklonila hlavu na stranu. „Člověk? Algoritmy už maj dneska taky svoje práva?“ posměšně se uculila.
Protočil oči v sloup. „Ne. Tohle je kopie nějakýho kravaťáka. Smrt už dneska pro boháče z korporátu nic neznamená,“ zakroutil opovržlivě hlavou. „Byl toho plnej net, ale to vám ve cvokárně asi neříkali.“
Vanessa rychle zamrkala. „To se jako můžeš nechat nahrát na flešku?“ uchechtla se.
„Jo,“ zaťukal nehtem do kovového krytu disku. „Pokud máš prachy, můžeš se nechat zálohovat, když se ti něco stane, vezmou tvoji zálohu a strčí ji do nějakýho humanoida. A voilà, jede se dál. Pokud obnovuješ zálohu dost často, nepřijdeš ani vo moc vzpomínek. Teď už se jenom čeká, až někdo vypěstuje skutečný tělo. A to prej tak za pár let,“ povzdechl si, aby dal najevo svůj nesouhlas.
Vanesse to celé připadalo docela směšné. „No a kde je teda originální Sam?“
„Ve vířivce s tuctem striptérek! Copak já vím,“ zaznělo zpruzeně, začínala mu docházet trpělivost.
„To je stejně divný. Představ si bejt na flešce,“ zasmála se.
„Nic pro mě. Já s tímhle tělem jednou zdechnu a šlus. Nechci vidět konec tohohle armageddonu.“ Dave se ztrápeně zamračil, očividně už nad tím dříve přemýšlel.
Globální krize vyskakovaly jedna za druhou jako houby po dešti a spouštěly kaskády dalších problémů. Dave si byl jistý, že svět se nacházel na pokraji zhroucení, chybělo už jen malinké šťouchnutí, třeba v podobě sociální nerovnosti v umírání a výběru nového těla.
„A co já s tím? Co to má společnýho s mrtvolou na smetišti?“
„Přes Randyho známýho jsme byli domluvení na sehraným přepadení v tom obchoďáku. Ten známej dělal na pobočce ReserTechu, to oni dělaj a skladujou tyhle zálohy. Mělo to bejt celkem jednoduchý. Jenže si mě ta mrcha zase našla…,“ Dave udělal menší dramatickou pauzu a čekal, jestli se Vanessa chytí.
„Smůla?“
Luskl prsty. „Bingo.“
Vanessa se doširoka usmála. Začínala to celé brát jako hru.
„Randymu hráblo, nevím, vo co přesně šlo, ale toho svýho kámoše sundal jako prádlo ze šňůry,“ zakroutil rozhořčeně hlavou a přiložil si dva prsty v gestu imaginární pistole ke spánku. „Prej nehoda. Kecy. Něco mi neřekl. Pak jsme měli docela na spěch a naše únikový auto nechtělo nastartovat. Dál už to znáš.“
