Dave se pohoršeně zašklebil. Mindy začínala cizince nenávidět, čím dál tím víc. Zato Vanessa byla celkem v klidu, nemístných narážek si na psychiatrii vyslechla víc než dost.
Mindy zašátrala v kapse a vytáhla disk se Samem. „Tady je zboží. Cena platí?“
„Napřed zkontrolujeme,“ zaznělo kostrbatou angličtinou od jednoho z poskoků.
Jura rozložil svůj telefon do velikosti tabletu a gestem ruky naznačil, aby Mindy připojila disk do bočního slotu.
Dave vytáhl zpoza zad svůj samopal a nachystal ho do pohotovostní polohy. Jeden z cizinců se posměšně ušklíbl.
„Co to zase je? Kde to jsem?!“ ozvalo se rozhořčeně z reproduktoru telefonu.
„Dobrý večer, pane. Musíme provést bezpečnostní test. Laskavě se nám představte a uveďte datum a místo svého zálohování,“ pokusil se Jura o co nejčistší angličtinu bez přízvuku.
„Další test? Už jsem té krávě jednou říkal, že jsem Sam Nielson. O co tu jde?!“ rozčiloval se.
„Kolegyně je nezvěstná, ehm nemocná, je doma,“ zazmatkoval Jura a nepohlídal si přízvuk.
Sam se odmlčel.
„Pane?“
„Ch – chcete peníze?“ vykoktal elektronický hlas. „Vyplatím vám trojnásobek slíbené ceny, jen když mě vrátíte.“
Mindy zbystřila.
„Ꞓø ƫø ᵯԑȴԑ?“ zaznělo nesrozumitelným jazykem od jednoho z mužů.
„Prosím, pane, já… Nikoho z vás neznám,“ škemral Sam.
Vanessa provinile odplula pohledem.
Mindy kmitala zrakem mezi diskem se Samem, Jurou a ochrankou okolo. Něco jí šrotovalo v hlavě. Dilema, které měla vepsané v obličeji nemohl nikdo jen tak přehlédnout.
Vanessa se zhrozila. Ať ji to ani nenapadne, blesklo jí hlavou. Nemohla si dovolit žádnou katastrofu.
Jura sáhl po disku, aby ho vytáhl ze slotu. „Máme dohodu, cena platí,“ usmál se svým slizkým způsobem.
Zvládla to mrknutím oka. Přesněji mrknutím Davova oka, v jednu chvíli stála Mindy dobrý metr od Jury a ve druhé na něm byla nalepená, div mu nedýchala do obličeje. Křečovitě sevřela jeho dlaň s diskem. Jakmile šlo o peníze, měla reflexy ninji a drzost hladové masařky.
Ta kráva to fakt udělala, Vanessin mozek předstíral překvapení, přestože mu bylo již dávno jasné, kam to celé směřovalo.
„Hej! Hej! Hej!“ řval někdo z ochranky a všechny hlavně zamířily na Mindy.
„Ať ti šašci zahoděj svý kvéry, zlato,“ zašeptala Mindy zlostně a zatlačila hlaveň pozlaceného Desert Eaglu mezi žebra nesympatického cizáka až bolestivě zaskučel.
Jura se trpce pousmál. „ƻαɧøđƫԑ ƫұ ʑḃɍαɳê,“ houkl cosi přes rameno.
Mindy nerozuměla ani slovu, ale zvuk dopadajících pušek do štěrku jí prozradil, že se věci vyvíjely tím správným směrem.
