Mindy se zaraženě zamračila. „A kdo jako jinej, zlato? Ty? Nebo snad tohle pako?“ ukázala na poníženého Dava.
„Tak to je prostě skvělý,“ zamumlala si pod fousy a nervózním pohledem zkontrolovala svůj malý obstarožní samopal. Dave trval na tom, aby každý z nich měl nějakou zbraň.
„No dovol?! Abys věděla, není to první kšeft, co…,“ spustila dotčeně Mindy.
„Jsou tu!“ zvolal Dave a zarazil tak rozjíždějící se lavinu. Díky bohu, pomyslel si.
Ohnivě červená kvadrokoptéra Chevrolet Wyvern se zhasnutými světly se pomalu snášela pod dálniční most. Nebyla to sice nablýskaná Chiméra, ale i tak se Dave neubránil závistivému pohledu.
***
Postávali pod mostem jako tři podezřelá individua, co mají za lubem nějakou ilegální neplechu. Dave začínal litovat výběru místa obchodu. Vanessa nasála chladný večerní vzduch a zklidnila nervy. Na rozdíl od Dava to uměla.
„Jak to, že jsou čtyři?“ sykl zaskočeně Dave, jakmile spatřil siluety vystupovat z auta.
„Vsadim boty, že ani nemaj víza,“ upozornila pohoršeně Mindy.
Vanessa protočila oční panenky.
„Večír,“ zahlásil hrubý hlas s výrazným cizineckým přízvukem již zdálky.
„Ehm, zdravíčko, hoši,“ zazpívala Mindy svým nejvlezlejším tónem, jakým svedla.
Čtyři prostorné siluety stanuly pár metrů před nimi. Tři z nich měly v rukou dlouhou zbraň. Davův drsný výraz byl rázem tentam. Najednou se se svým narychlo splašeným samopalem cítil jaksi méněcenně a nenápadně ho schoval za zády. Vanessa v tu chvíli pochopila, že role drsňáka zbyla zřejmě na ni.
„To je ale počasí, co? Zima skoro jak u nás,“ uchechtl se muž v šusťákovce, který jako jediný nedržel žádnou zbraň.
Mindy překvapeně nadzvedla obočí. Málokdy začínala obchodní konverzaci řečmi o počasí. „Jo, je zima,“ přitakala otřepaně stále ještě zpěvným tónem.
„Kvůli svým prvním Vánocům na sněhu jsem musel přes louži!“ rozesmál se.
Mindy absolutně nechápala, o co tomu chlapovi šlo. Křečovitě se usmála a vydala špatně hraný smích.
„Říkej mi Jura,“ natáhl k ní svou pravici.
Mindy ruku neochotně přijala. Nějak nebyla připravená na zdvořilostní představování během nelegálního obchodu. Co je to, do prdele, za kretény? ptala se sebe sama.
„Mi – Mandy,“ vykoktala.
„Jakže?“
Vanessa si povzdychla. „To je snad fuk. Nejsme tady na rande, ne?“
Jura se zasmál. „To nejsme,“ odsouhlasil a letmo si trojici prohlédl, Vanesse přitom věnoval zvlášť dlouhý a znepokojivý pohled. „Bohužel,“ dodal s potutelným úsměvem.
