,,Člověk, který bezprostředním, zarputilým, nesystematickým způsobem hlásá světu krutou, neotřelou, domistikovanou pravdu o již ustanovených, zavedených, bezprizorních záležitostech / tématech, zpravidla nebývá pohodlný téměř nikomu!”
Skupinová psychoterapie u poruch osobnosti
Nejčastějším přístupem, kterým se lidé trpící poruchou osobnosti ve skutečnosti léčí, je dynamická skupinová psychoterapie. Skupinová psychoterapie u poruch osobnosti pravděpodobně přináší podobné výsledky jako terapie individuální, přitom však výrazně šetří čas. Vzhledem k tomu, že efektivita dynamické skupinové psychoterapie u poruch osobnosti nebyla studována v kontrolovaných experimentech, nelze se k její účinnosti ze strany zkoumajících přesněji vyjádřit. Podobně jako u psychoanalýzy si můžeme udělat obraz jen ze soudů autorit.
Skupina je prostředí, které umožňuje jejím příslušníkům prožívat svoji individualitu a její změnu prostřednictvím reflexí a změn ostatních členů skupiny i přes změny skupiny samotné. Pacienti nejsou zpravidla do skupiny vybíráni pro poruchu osobnosti, což je dalším přímým důkazem diskriminace nás, jako menšiny! Jsme pro Vás méně, než ten pes!
Přijde mi takřka velice zajímavé, jak naši odborníci ve svých publikacích kladou důraz na dobré mezilidské vztahy mezi klientem a jeho ošetřujícím lékařem. Obzvláště, když vezmu v úvahu, že v tomto případě tak téměř nikdo z nich nečiní. Tito lidé o nás jinými / dosti podobnými (nóbl) slovy vlastně tvrdí / prohlašují následující – jsme hloupí, nepoužitelní, zbabělí a k ničemu. Kdyby je třeba alespoň minimálně napadlo tyto jejich inteligentní, zároveň poměrně urážlivé, lidskou osobnost devastující, devalvující výrazy / výroky nahradit něčím jiným, co by tolik nepodkopávalo psychopatovo sebevědomí, jeho zranitelnou duši, myslím si, že by se nic hrozného nestalo. Kupříkladu: ZBABĚLÝ – BOJÁCNÝ! A hned by bylo mnohem více takových lidí motivovanějších / motivovaných k léčbě! Díky našim psychologům (i některým psychiatrům) nenávidíme sami sebe a následně si své pocity méněcennosti vybíjíme na jiných, těch, kteří nám nějakým (jakýmkoli) způsobem ublíží!
Další věc, která mi v tomto neoficiálním příměru není tak úplně jasná spočívá v této skutkové intravenáži – je myslím již zcela zřejmé, že podstata psychopatie má z velké části biologický původ… Proč se jí tedy vůbec přezdívá porucha osobnosti a ne PORUCHA MOZKU (nespecifická)?!? Chápu tedy, že toto spektrum postihuje celou strukturu lidské psychiky, jenže počáteční kořeny má poněkud někde jinde… :/
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.