„Kurva chlape, co tady blbneš!“ zařval na mě.
„Nic. Sorry, byl jsem chcát!“ opětoval jsem a zavřel se v autě. V zrcátku pak sledoval, jestli odjíždí.
Měl jsem tak nahnáno, že jsem se, a teď budu smrtelně upřímný, prostě pochcal. Ale bylo mi to jedno, nastartoval jsem a zařadil jedničku. Než jsem ale vyměnil spojku za plyn, všiml jsem si, že mám na sedačce vedle mě něco podivného. Byl to papír, na kterém bylo napsáno Prosit a děkovat je základ slušného vychování. Roztřesenýma rukama jsem papír vyhodil z okna a vyjel. Dostal jsem se na dálnici. Ani nevím, jak. Celou cestu jsem jel asi devadesát. Vykouřil jsem celou tu zasranou krabičku cigaret.
Když jsem dorazil domů, všichni už spali. Vlezl jsem do sprchy, civěl před sebe a říkal si, jestli se mi to všechno náhodou jenom nezdálo. Ještě jsem si dal v kuchyni panáka rumu. Možná dva. Abych vůbec usnul.
„Cesta byla v pořádku?“ zašeptala žena z polospánku.
„Ano. Proběhla hladce,“ řekl jsem a civěl do stropu. Před očima pořád ten výjev.
Něco vám řeknu. Od té doby jsem kurva poděkoval a poprosil snad každé živé bytosti, která se mi postavila do života…
Hlasité předčítání
Bomba. Fakt super. Jsi čím dál lepší