Povídka

Porsche 911 z roku 1997
Četba díla zabere cca 15 min.

Návrh bez názvu (6)

 

To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotřeba bude naprosto zřejmá, je to přece sportovní auto. Jsem nejspíš blbec. Neštvaly mě ani tak finance, jako spíš to, že se musím každou chvílí zastavovat na benzínce, abych tam zase tankoval.

Jel jsem tehdy z hlavního města. Cesta domů, teda do té prdele, které jsem říkal domov, trvala několik hodin. Na sedadle vedle mě jsem měl literární cenu. Takovou malou sošku za knihu, kterou jsem před rokem vydal a měla docela dobré ohlasy. Všichni slavní spisovatelé vypadali vždy spíše jako asociální trosky. O to víc lidi překvapilo, že to dostal zachovalý třicátník s nasekanými rameny. Skoro jako by ani nevěřili, všichni ti ostatní nominovaní v těch jejich zablešených sacích, které čpěly levným chlastem a splínem, že jim cenu vyfouknul hezoun, co přijel na otočku ve svým Porsche.

Někdo by řekl, že jsem asociální troska taky. Jen u toho dobře vypadám. Ve skutečnosti jsem ale neměl za potřebí družit se s dalšími úchyláky, co piplali své dokonalá slovíčka, aby se zavděčili většinovému přesvědčení, že dnešní kniha musí vypadat jako každý druhý český bramborový film. Znáte to. Takové to, jak se kolegové z práce rozhodnou obléct si cyklistické dresy a vyjet na hory. A pak tu byly ženy. Až na vybrané autorky, se mi do jedné hnusily. Uvažoval jsem nad tím, když jsem předjížděl kamiony na dálnici. Jako by ty kamiony byly oné spisovatelky. Každá jedna se svým kamiónským zadkem a manželem, co má účes jako Ondřej Hejma. Všechny do jedné popisovaly ve zbytečných bichlích, jak je jejich život s dětmi těžký, jak jim vytekla zasraná lednička nebo jak jejich kamarádka vykouřila svého šéfa. To všechno zabalené v přístupu tak sluníčkářským, až by si i takový Jimi Hendrix drásal oči.

Zase jsem musel natankovat. Uvažoval jsem, jak bylo sladké pozorovat všechny ty ksichty, že jim literární cenu vyfouknul hezounek, kterého si nedokážou zapasovat do žádné z jejich debilních předsudky přeplněných škatulek. A blablabla, prostě mi to dělalo dobře.

Zařadil jsem jedničku a vypálil na dálnici. Z rádia, které bylo spíše starožitností, mi hrála kazeta s Charlesem Bradleyem. Poslouchal jsem ho, když jsem začínal. Sedíval jsem v paneláku, v ještě příšernější díře než ta, kde jsme si s mojí manželkou koupili dům, a psával nesmrtelné věty, o kterých mi bylo mým druhým já jasně řečeno, že jsou nejlepší. Ani nevím, jestli jsem tomu věřil nebo ne. Každopádně se léta dřiny zúročily. Občas se mi i zasteskne po tom proskleném stolu, který mě řezal do dlaní, když jsem špinil klávesnici.

Pravda, tahle povídka je trochu jiná. Nepíšu nikdy nic takového. Každý příběh si patřičně promyslím. Teď spíš jen sedím a snažím se vylíčit, jak nejlépe mohu, co se mi stalo. Proto možná ty kecy o literatuře. To abyste si představili, co jsem to asi za člověka.

Každopádně. Zpět k mému autu. Rádio chrčí, v nádrži je vír, jak motor cucá benzín, já se potím únavou. Větrám. Občas si zapálím cigaretu. Snažím se nemyslet na to, jak mi to ničí interiér. Najednou vidím, že je před námi dálnice uzavřená. Hromady policejních aut. Odkloňují dopravu pryč z dálnice. Super.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
6 měsíců před

Bomba. Fakt super. Jsi čím dál lepší

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Duch a jeho příběh,jak to bylo dál? Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí z...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Hotel pomezi
Ach Bože, strašák! Viktor Deml zabočil z cesty do zežloutlé trávy upoután truchlivým výjevem r...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když mě přestěhovali. Slyším, jak se je...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Odpuštění  není o tom ...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno