Kapitola jedenáctá

Tápání

“Je to šílené a kdo by nám něco takového mohl chtít udělat?”

Ptala se Silvie stále na tu samou podstatu, aby to nějak zamluvila, aby se tomu nějak už vyhnula, aby o tom snad i přestali přemýšlet..

“Víš sousedé Palestinců Syřané, dodnes mají v Sýrii starověkou sektu, která uznává jistý druh satanismu, nevyhladili je ani křižáci, ani je nezapudil islám, stále svou víru dědili z otce na syna a přetrvali ve svém společenství až dodnes, něco jsem si o nich zjistil, není to úplně satanistická sekta, je to vlastně prapůvodní sekta, která světila boha Mamona, jenže bůh Mamon byl vlastně v jedné ze svých podob bůh Bál….”

“Celá Asýrie samozřejmě světila Bála”, přerušila ho….

“Jistě, ale v jiné své podobě je Mamon syn Satanův, který je vlastním jménem archanděl Samael…”

V tu chvíli se ozvalo bouchání na okno, Silvie se nesmírně lekla, ale vzpamatovala se včas a šli se spolu podívat, co se stalo…

Na okenní římse se prali dva holubi, bílý a tmavý a svými křídly naráželi do okenní tabulky, oddechla si…

“Náhoda, učiněná náhoda….”

Vydechla, ale spíš pokládala otázku, než by něco konstatovala….

“Celé mi to tedy jasně ukazuje, že je možné propojit jednotlivé andělské bytosti s jednotlivými božstvy v jiných podobách”, pokračoval Ahmed, a přeze všechnu racionalitu Silvii trochu vadilo, že se o tom, co právě viděli déle nebaví, nediskutují, nezpochybní..

“Ne že bych v ně věřil, ale pochopíme tak návaznost na politické dění novověku, když porozumíme náboženskému řádu starověku?…..

Můžeme dále odvodit, že z různých milionů andělů můžeme najít hlavnější, u kterých přechod od podoby anděla k podobě nějakého místního božstva kdekoliv na světě byl některými národy považován za přirozený jev?

V bibli je taková pasáž, žalm 82, 1 -´JHVH povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud.´…

Tuto část bible i koránu křesťanství i islám tají, nebo ne že tají, mají to v knize, ale přehlížejí to, nikdy o tom nepojednávají, nekáží, i Ty si všimni, že je to málo známé…”