„Snídani jako obvykle?“
„Ty mi vždycky dokážeš nastartovat den,“ opřel se zloděj o pult a prohlížel si hodinky na svém zápěstí.
Pekař byl jeho známým. Oliver ho naučil pár triků, jak okrást hladové turisty tak, aby nepoznali, že jim vrátil zpátky méně.
„Hele. Slyšel jsem, že sekuritka posílila na hlaváku. Nevíš o tom něco?“
„Neslyšel jsem nic.“
Do pekárny přišel mladý kluk. Na zádech batoh, na očích brýle. Chvíli tam postával a rozhodoval se, co si dá. Oliver si ho prohlížel. Kalkuloval, co takový studentík může mít u sebe. Neudělal ale nic. Za krátko už kluk kousal do své plněné bagety a vycházel ze dveří.
„No přidali tam prý kamery, které mají v sobě umělou inteligenci. Dokážou rozeznat tvůj ksicht. A když se tam budeš ochomýtat často, upozorní to správu, že jsi podezřelý,“ ztišil pekař hlas a připravoval u toho sendvič.
„Dobré vědět. Naštěstí je metro tak rozsáhlé, že na mě nemaj.“
„To já dobře vím. Jen ať si dáš pozor.“
„Jediné nebezpečí by bylo, kdybys mě prásknul.“
„Ale prosím tě. A co bych z toho tak asi měl?“ zasmál se pekař a podal sendvič Oliverovi. Ten si sundal náramkové hodinky a zaplatil jimi.
„Pěkné. Komu jsi je stáhnul?“
„Už si nepamatuju. Ale nebudou nejlevnější. Dostaneš za ně tak čtyři tácy. Ber to jako dar za tvé služby.“
„Je mi ctí,“ zakřenil se pekař.
To už do obchodu přišel nával dalších lidí. Mávnutím se oba rozloučili. Oliver se dal do svého sendviče. Než vyšel ven z metra, měl ho už v sobě. Vytáhnul krabičku cigaret a zapálil si. Sledoval proudící dopravu. Nechápal, jak můžou auta tak rychle projíždět sem a tam a zároveň se nesrazit. Přišlo mu to zmatečné a naprosto hloupé. Kdyby každý jezdil metrem, bylo by líp, pomyslel si.
Už měl skoro dokouřeno, když kolem něj prošel chlap, který ho uchvátil. Vysoký muž v obleku. Čerstvý sestřih šedivějících vlasů. Upravený plnovous. Modrý pohled, kterým zlodějem na okamžik pronikl. Jeho oblek byl luxusní značky. V ruce držel kufřík a neustále se rozhlížel, i když se postavil na eskalátor. Vypadal nervózně. Oliver zadupnul nedopalek cigarety a rozešel se za ním. Sledoval ho až k nástupišti. Muž nezůstával stát. Pomalu chodil kolem sloupů, pořád se rozhlížel. Kontroloval si svůj kufřík, jako by v něm bylo něco opravdu důležitého. Z nějakého důvodu Olivera uchvátil. Začínala v něm zrát zvědavost jako šťavnaté rajče.
Nastoupil do metra za ním. Muž stál na konci vozu. Bylo v něm nanejvýše tak deset lidí. Oliver se posadil a dělal, že nad něčím dumá. Metro ujelo asi tři zastávky. Muž vyšel ven a zloděj se dal za ním. Nastoupili společně na eskalátor. Oliver kolem něj prošel se slovy promiňte, spěchám. Rozhodl se ho předejít a počkat si na něj kousek dál.
Muž se rozešel směrem k nástupišti lince C. Oliver přidal do kroku. Přicházel k němu ze strany. A když se ten chlap zrovna odvrátil na jinou, srazili se. Kufřík upadl na zem, ale neotevřel se. Oliver se k němu ihned sklonil s omluvným výrazem. Muž samozřejmě také. V tu chvíli mu zloděj hmátnul do kapsy od saka. Dokonale rozeznal strukturu peněženky. Sevřel ji a obratem ji vrazil do své kapsy.
Nápad – ★★★★☆
Koncept zloděje, kterého dostihne nadpřirozená karma v podobě tajemného muže, je velmi nosný a evokuje tísnivou náladu klasických epizod Twilight Zone. Postupný přechod od realistického popisu kapsářovy rutiny k surreálnému hororu funguje skvěle a udržuje čtenáře v neustálém napětí. Zápletka sice není absolutně novátorská, ale díky zasazení do prostředí spletitého velkoměstského metra působí svěže a úderně.
Atmosféra – ★★★★★
Budování napětí je v textu zvládnuto na výbornou a představuje jednoznačně nejsilnější stránku povídky. Zpočátku klidná, až cynická nálada se plynule mění v čirou paranoiu a klaustrofobickou paniku, jakmile hrdina zjistí, že je pronásledován. Závěrečná scéna s nekonečným eskalátorem a plakáty obětí je vizuálně velmi působivá a zanechává ve čtenáři mrazivý dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, což skvěle pomáhá dynamice celého vyprávění. Vyskytují se zde sice drobné stylistické a interpunkční nedokonalosti (např. chybějící čárky, anglicismus ‘displayem’ nebo neobratné ‘Co to do prdele, je?’), ale obsah a spád to hravě vyvažují. Celkově autor umí výborně pracovat s plynulostí scén, takže příběh odsýpá bez jakýchkoliv hluchých míst.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a poutavou povídku, která jasně dokazuje autorův cit pro gradaci a budování tísnivé atmosféry. Přestože by text snesl drobnou korektorskou péči, čtenářský zážitek to nijak zásadně nekazí a příběh funguje na jedničku. Určitě pokračujte v psaní, máte skvělý smysl pro pointu a vizuální vyprávění, které čtenáře okamžitě vtáhne do děje.