Muž se pak rozešel k metru a Oliver se dal k nejbližším záchodům. Vybral si první kabinky, posadil se na zapáchající víko a vytáhnul peněženku. Přišlo mu zvláštní, že v ní nejsou žádné doklady. Jen hotovost. A obnos nebyl zrovna nejmenší. Rozzářily se mu oči štěstím. Přepočítal bankovky. Napočítal rovných dvacet tisíc. Ať už ten chlap mířil kamkoliv, měl si tyhle prachy zavřít do toho kufříku. A jestli si nehlídal peněženku, co asi pak měl v tom kufru? kroutil hlavou při tomhle pomyšlení.
Otevřely se dveře. Někdo vešel. Oliver schoval pečlivě peníze do náprsní kapsy a peněženku schoval do záchodové nádržky. Ještě spláchnul a vyšel ven. Umyl si ruce, podíval se do zrcadla a spatřil modrý pronikavý pohled. Ten, který se mu mihnul před očima prvně. Byl si naprosto jist, že ten muž odešel chytit další metro. Teď ale stál vedle něj. A přes zrcadlo se na něj mlčky díval. Nic víc. Jen tam tak stál a upřeně se na něj díval.
S bušícím srdcem vyběhl ven. Dal se směrem k nejbližšímu davu. Rychle zpět na linku B. Odjet pryč. Pak se dát na linku A, vyběhnout na hlavní třídu a zmizet. To byl jeho únikový plán. Ve spěchu se otáčel. Muže ale nespatřil. Dveře veřejných záchodků zmizely za rohem. Nevšiml si, že by z nich po něm však někdo vyšel.
Posadil se ve vlaku co nejblíže ke dveřím a snažil se uklidnit. Možná to byla jen náhoda. Někdo, kdo byl tomu chlapovi jen podobný, chlácholil se. Zvedl hlavu a rozhlédl se. O kousek dál se za tyč držel on. V pravé ruce kufřík. Obličej se mu odrážel v tmavých oknech, za kterými se míhal tunel. Metro po chvíli dorazilo na nástupiště. Zastavilo. Oliver vyběhnul ven. Byl si jistý, že ho ten muž sleduje. Už nevypadal tak nervózně jako předtím.
Rozhodl se, že půjde do trafiky. Koupit si cigarety. Postavil se do fronty, aby splynul. Muž před ním měl na sobě nápadně modrý oblek. A taky šedivějící vlasy. Dokonalý účes. Nemusel se ani otočit, aby zloději nahnal hrůzu.
Rozutíkal se pryč. Bezmyšlenkovitě se dral k prvnímu východu. Tam se ale zarazil. Ženě tam pomáhal s kočárkem zase on. Nesl ho do schodů, zatímco žena rozpačitě děkovala. Stoupal výš, otočil hlavu směrem k Oliverovi. A usmál se. Naprosto obyčejným a milým úsměvem. Rty se mu ztenčily. Oči ve štěrbinách. A jakoby rovnou směrem ke zloději. Olivera napadlo, že ztrácí rozum. Tohle se mu ještě nestalo. Otočil se a běžel pryč. Panika ho zachvátila nadobro. Těžce oddechoval. Proběhl kolem turistů s fotoaparáty. Málem do nich vrazil. Zachránilo je jen hlasité: Uhněte mi z cesty, kurva!
Bál se otáčet. Bál se rozhlížet se. Jen uvažoval, kudy se dostat ven. Doběhl k dalšímu východu, ale muž tam stál znova. Opíral se o zeď, kufřík u nohy. Četl si noviny. Zrovna otáčel stránku. A Oliver vrazil do prvních dveří, které spatřil. Na chvíli ho zaskočilo, co tam dělají. Byl jistě u linky B. Nebo už ne? Znal to metro docela dokonale, ale na tenhle vstup si nevzpomínal.
Ocitl se v dlouhé chodbě. Po stranách poutače na filmy, automat na kávu. Nikdo tam nebyl. Jen on sám a jazzová hudba ozývající se odněkud ze stropu. Zaslechl za sebou zvuk dveří. Otočil se. Spatřil muže.
Nápad – ★★★★☆
Koncept zloděje, kterého dostihne nadpřirozená karma v podobě tajemného muže, je velmi nosný a evokuje tísnivou náladu klasických epizod Twilight Zone. Postupný přechod od realistického popisu kapsářovy rutiny k surreálnému hororu funguje skvěle a udržuje čtenáře v neustálém napětí. Zápletka sice není absolutně novátorská, ale díky zasazení do prostředí spletitého velkoměstského metra působí svěže a úderně.
Atmosféra – ★★★★★
Budování napětí je v textu zvládnuto na výbornou a představuje jednoznačně nejsilnější stránku povídky. Zpočátku klidná, až cynická nálada se plynule mění v čirou paranoiu a klaustrofobickou paniku, jakmile hrdina zjistí, že je pronásledován. Závěrečná scéna s nekonečným eskalátorem a plakáty obětí je vizuálně velmi působivá a zanechává ve čtenáři mrazivý dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, což skvěle pomáhá dynamice celého vyprávění. Vyskytují se zde sice drobné stylistické a interpunkční nedokonalosti (např. chybějící čárky, anglicismus ‘displayem’ nebo neobratné ‘Co to do prdele, je?’), ale obsah a spád to hravě vyvažují. Celkově autor umí výborně pracovat s plynulostí scén, takže příběh odsýpá bez jakýchkoliv hluchých míst.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a poutavou povídku, která jasně dokazuje autorův cit pro gradaci a budování tísnivé atmosféry. Přestože by text snesl drobnou korektorskou péči, čtenářský zážitek to nijak zásadně nekazí a příběh funguje na jedničku. Určitě pokračujte v psaní, máte skvělý smysl pro pointu a vizuální vyprávění, které čtenáře okamžitě vtáhne do děje.