„Dám vám ty prachy zpět. Tady je máte! Jenom mě nechte být! Už mě nesledujte! Vemte si je, proboha!“ zaječel, vytáhl z kapsy dvacet tisíc v bankovkách a hodil je na zem.
Chlap se s vážným obličejem rozešel směrem k němu. Zloděj očekával, že si peníze posbírá a odejde. Jenomže on po nich jen přešel, jako by to bylo podzimní listí na chodníku. Oliver na nic nečekal a dal se na útěk. Spěchal tunelem dál a dál.
Na jeho konci se objevil eskalátor. Na rozdíl od jiných vedl jen a pouze dolů. Muž se ke zloději neúprosně blížil. A tak Oliver nastoupil na pojízdné schody. Chtěl po nich přímo běžet, ale nohy jako by se mu k nim přilepily. „Co to do prdele, je?“ zařval a snažil se odlepit od země. Nešlo to. Jako by přirostl ke svým botám. Podíval se před sebe. Eskalátor mizel ve tmě. Hluboko dole. Nešlo vidět na konec.
A na jeho vrcholu stál muž. Mile se usmíval. Ještě zloději zamával a pak zmizel. A Oliver zůstal proklet v nekonečné jízdě, která nevedla nikam. Společnost mu činily jen plakáty po stěnách. Tentokrát znázorňující všechny oběti, které kdy okradl. A že jich nebylo málo. Jako poutače na děsivý celovečerák.
Nápad – ★★★★☆
Koncept zloděje, kterého dostihne nadpřirozená karma v podobě tajemného muže, je velmi nosný a evokuje tísnivou náladu klasických epizod Twilight Zone. Postupný přechod od realistického popisu kapsářovy rutiny k surreálnému hororu funguje skvěle a udržuje čtenáře v neustálém napětí. Zápletka sice není absolutně novátorská, ale díky zasazení do prostředí spletitého velkoměstského metra působí svěže a úderně.
Atmosféra – ★★★★★
Budování napětí je v textu zvládnuto na výbornou a představuje jednoznačně nejsilnější stránku povídky. Zpočátku klidná, až cynická nálada se plynule mění v čirou paranoiu a klaustrofobickou paniku, jakmile hrdina zjistí, že je pronásledován. Závěrečná scéna s nekonečným eskalátorem a plakáty obětí je vizuálně velmi působivá a zanechává ve čtenáři mrazivý dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, což skvěle pomáhá dynamice celého vyprávění. Vyskytují se zde sice drobné stylistické a interpunkční nedokonalosti (např. chybějící čárky, anglicismus ‘displayem’ nebo neobratné ‘Co to do prdele, je?’), ale obsah a spád to hravě vyvažují. Celkově autor umí výborně pracovat s plynulostí scén, takže příběh odsýpá bez jakýchkoliv hluchých míst.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a poutavou povídku, která jasně dokazuje autorův cit pro gradaci a budování tísnivé atmosféry. Přestože by text snesl drobnou korektorskou péči, čtenářský zážitek to nijak zásadně nekazí a příběh funguje na jedničku. Určitě pokračujte v psaní, máte skvělý smysl pro pointu a vizuální vyprávění, které čtenáře okamžitě vtáhne do děje.