„Vymýšlí?“ skočil jsem mu do řeči pro jednou já. S tím jsem nesouhlasil – tyhle věci nejde shodit na pouhopouhou lež.
„Vymýšlet nemusíš tak, že něco z nuly vytvoříš. Koneckonců to taky umí tak akorát šílenci a proroci. Mnohem jednodušší je vzít něco, co vidíš před očima a přizpůsobit si to obrazu svýmu. Potom sice vymýšlíš, ale nelžeš…“
„Jako když se vyfotím u Baltu během pěti minut sluníčka a vyprávím pak o tom, že jsem byl na dovolený u moře?“
„Jo, přesně tak.“
„No dobře, ale kde jsou ty ovce. Vždyť i tak za každým tím člověkem číhá nějakej příběh, ne? A ten je originál…“
„Přesně v tomhle – přesně v tomhle. Podívej – každej z příběhů je pokaždý jen kopíruje jednu z variací na pár základních témat. Tomu neutečeš. Ale když začneš ve jménu štěstí ničit fantazii, tak tyhle omezuješ postupně nejenom podání příběhu, ale i tyhle základní variace.“
„Čím ale ničíš fantazii?“
„Tím, že ukazuješ jednoduchou cestu ke štěstí. A člověk, od přírody tvor línej, má jednoduchý cesty rád. Nejradši má ty, co se tvářej jako složitý, a ve skutečnosti se nannich ani nezadýcháš.“
„Takže říkáš, že ke štěstí docházíme sebeklamem. Tím, že si zdánlivě volíme to, co bychom si sami nezvolili, pokud by nám to někdo nepodsunul jako jednoduchý a ideální.“
„Přesně tak.“
„Takže ti, co jsou šťastný, si jen lžou.“
„Ale no tak, teď to zase nechápeš ty. Nemůžeš to takhle zjednodušovat. Všichni mluví, myslí a žijou pravdu – protože každej, kdo něčemu věří, pravdu má. Svojí pravdu – a pro něj to nikdy nebude nic než pravda. Pokud nepřestane věřit, což znamená, že ztratí možnost vysvětlení.“
„Eh… dobře… Ale co to Jericho?“
„Představ si to město jako svět lebedící si ve svý dokonalosti. Najednou přijde někdo, kdo je přesvědčenější o pravdě a nějakejma čárama, který není schopný nikdo vysvětlit ho vyvrátí. A to jenom díky nedostatku víry.“
„Takže myslíš, že nejenom Jericho – ale stejně jako ono i tohle město je opilý svou jedinečností do tý míry, že si nedokáže představit někoho s neomylnější pravdou?“
„Já myslím, že u tohohle města to začíná. Město tvoříte vy – lidi. A všichni trpíte stejnějma neduhama, protože všichni míříte ke spoluexistenci v davu. Je to věčnej příběh, ostatně jako právě s Jerichem. Dítka izraelský ho v čele s Jozuem i přes jeho hradby – skvěle symbolizující zatvrzelost, a nezdolnost přesvědčení – srovnaj se zemí, a o kus dál se dočteš, že za krále Achaba vystavěl Chíel Bételský Jericho. A je to tu zase. Všechno už se stalo a stane se to znova. Jste úžasný stvoření, co se akorát motají ve spirálách.“
„Ve spirálách?“
„No jasně. Mojžíš fakt smartphone neměl – i když jeho navigační schopnosti apple mapy silně připomínala, dovolim si poznamenat.“
„Takže jedinej pokrok, co jsme za ty léta vykonali je ten technickej?“
„Ne, to rozhodne ne. Ale máte tendence víc věřit vlastní pravdě než tý cizí – což z vás dělá můry, co se sice nenechají spálit první lampou, ale stejně nepoučitelně hledají jinou místo toho, aby se odhodlaly vyletět do tmy.“
„Takže cesta ven je cestou do tmy?“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh přináší velmi zajímavý existenciální přesah a motiv moderního faustovského paktu zasazeného do kulis obyčejného paneláku je zkrátka skvělý. Myšlenka, že se lidé stávají ‘duchy v betonu’ kvůli sociální izolaci a apatii, je nosná a nutí čtenáře k zamyšlení. Filozofická kritika společnosti skrze motiv Jericha je sice místy trochu povědomá, ale do celkového konceptu výborně zapadá a dává textu hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text naprosto exceluje, protože se ti podařilo dokonale a hmatatelně zachytit dusivou, melancholickou náladu hlavního hrdiny. Popisy ‘sociálního Černobylu’ a panelákové šedi jsou velmi sugestivní a čtenáře okamžitě vtáhnou do hrdinovy deprese. Emoce působí naprosto uvěřitelně a přítomnost Lucifera dodává ději příjemně mrazivý, až surreálný nádech, který tě nepustí až do konce.
Provedení – ★★★☆☆
Zvolená obecná čeština k vypravěči skvěle sedí a text je díky ní plynulý a čtivý. Dialogy jsou však občas příliš šroubované – filozofické úvahy by zněly lépe, kdyby byly podány přirozenějším, méně akademickým tónem, zvlášť u muže v zanedbaném županu. Dej si také pozor na překlepy, chybějící interpunkci a občasné hrubky (např. ‘milý společníci’, ‘s ti mihne’), i když obsahově má text obrovskou sílu a tyto drobnosti lze snadno vychytat při korektuře.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibnou a atmosférickou povídku, která ukazuje tvůj cit pro psychologii postav a budování tísnivého prostředí. Ačkoliv by text snesl mírné proškrtání v dialogových pasážích a pečlivější jazykovou korekturu, tvůj autorský hlas je silný, poutavý a originální. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý talent pro zachycení temnějších stránek lidské duše a moderního života.