„No, to je jenom taková metafora. Podobenství. Já ti koneckonců cestu ven klidně ukážu, ale nebude se ti to líbit. Nebo možná bude – v tomhle stavu už určitě.“
Nedalo mi to a musel jsem se zasmát, „ne, díky, zatím se mi líbí žít jenom na kraji apokalypsy.“
„Oukej. Ale kdyby se ti někdy chtělo, tak řekni a uvidíme, co se dá dělat,“ řekl a zmizel.
Nebudu vás napínat – proletělo kolem pár dalších měsíců a já začal zjišťovat, že tenhle svět pro mě fakt není. Nikdy mi nešlo věřit tomu, co si o sobě myslím a jakmile něčemu takovýmu nevěřím, tak nejsem schopnej sám sebe prodat. A ať si říká kdo chce, co chce: kapitalismus funguje jenom kvůli tomu, že je v člověku bytostně zakořeněnej. Začíná to u mezilidskejch vztahů. Když vám někdo nemá co dát, tak se pro vás stane nezajímavým a postupně ho vytěsníte. Koneckonců nabídka je pořád větší a větší. A já došel k tomu, že není, co bych vám ještě moh dát jinýho, než to, co jsem vám už dal. Tak jsem počkal, až se Lucifer zase objeví a řekl mu, že to ten jeho návrh beru.
„Fajn, tak pojď,“ odpověděl.
A já šel.
Policie našla tři týdny potom v mým prázdným bytě jenom lístek se vzkazem:
„Nepokoušejte se mě hledat. Nenajdete mě dřív, než budu sám chtít. Tak se radši soustřeďte na něco důležitějšího.
Váš Karel“
Oficiální verze zní, že jsem zdrhnul do Ameriky. Ale ne, kdepak, žádný takový. Jsem pořád tady a všechny vás sleduju. Každou jednotlivou hru a hříčku, co spolu hrajete. Každou pravdu i každou lež. Nesoudím, snažím se pochopit. A třeba se jednou zase objevím. Kdo vlastně ví?
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. A já jsem jedním z nich.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh přináší velmi zajímavý existenciální přesah a motiv moderního faustovského paktu zasazeného do kulis obyčejného paneláku je zkrátka skvělý. Myšlenka, že se lidé stávají ‘duchy v betonu’ kvůli sociální izolaci a apatii, je nosná a nutí čtenáře k zamyšlení. Filozofická kritika společnosti skrze motiv Jericha je sice místy trochu povědomá, ale do celkového konceptu výborně zapadá a dává textu hloubku.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text naprosto exceluje, protože se ti podařilo dokonale a hmatatelně zachytit dusivou, melancholickou náladu hlavního hrdiny. Popisy ‘sociálního Černobylu’ a panelákové šedi jsou velmi sugestivní a čtenáře okamžitě vtáhnou do hrdinovy deprese. Emoce působí naprosto uvěřitelně a přítomnost Lucifera dodává ději příjemně mrazivý, až surreálný nádech, který tě nepustí až do konce.
Provedení – ★★★☆☆
Zvolená obecná čeština k vypravěči skvěle sedí a text je díky ní plynulý a čtivý. Dialogy jsou však občas příliš šroubované – filozofické úvahy by zněly lépe, kdyby byly podány přirozenějším, méně akademickým tónem, zvlášť u muže v zanedbaném županu. Dej si také pozor na překlepy, chybějící interpunkci a občasné hrubky (např. ‘milý společníci’, ‘s ti mihne’), i když obsahově má text obrovskou sílu a tyto drobnosti lze snadno vychytat při korektuře.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibnou a atmosférickou povídku, která ukazuje tvůj cit pro psychologii postav a budování tísnivého prostředí. Ačkoliv by text snesl mírné proškrtání v dialogových pasážích a pečlivější jazykovou korekturu, tvůj autorský hlas je silný, poutavý a originální. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý talent pro zachycení temnějších stránek lidské duše a moderního života.