„Dobrý den. No. Já nevím. To jste, jako jeli jenom kvůli tomu?“ zauvažoval jsem, jestli jsem jim dával adresu.
„Podívejte pane, náš hlavní úkol je zachraňovat všechny kočičí životy,“ zněl přesvědčivý ženský hlas ve sluchátku.
A já otevřel. Dobrá, alespoň zkontrolují, jestli jsou v pohodě. Řeknu jim, že už pro ně mám lidi, kteří se postarají. Že je čeká hezká budoucnost a tak podobně. Možná to bude vlastně i lepší. A blablabla.
Kočky jsem pro jistotu zavřel do koupelny, aby neutekly. Začínaly být dost zvědavé.
„Tady je! Na něj!“ zaječel někdo z davu, který zaplnil chodbu jako mravenci shnilé jablko.
Lidi se mi doslova vecpali do bytu. Utekl jsem do kuchyně. Dobrých třicet pěkně nasraných se šílenými výrazy, mě následovali. Vzal jsem do ruky nůž na chleba a namířil jej na ně.
„Vypadněte z mého bytu, vy hajzlové! Zavolám na vás policajty!“
Výhružka však nestála za nic. Jeden z nich mi zrovna rozdupal telefon. Mezi rudými chlapy jejich manželky. Očividně. Dvě měly tričko s kočkou. Ale všechny nenávist v ksichtě.
„To se bojíte nože na chleba? Dejte mu co proto! Vždyť ten úchylák žere kočky!“
„Já kočky nežeru! Však je mám…“ vynasnažil jsem se jim to vysvětlit.
Ale pozdě. Pozdě, pane Bezstarosti. Zástup lidských těl se na tebe sesypal a ty jsi neměl šanci. Vlastně jsi ji neměl nikdy už od prvního kliknutí na přidat příspěvek.
Kryl jsem si obličej. Rány dopadaly na žebra. Cítil, jak se mi pod jejich nápory lámou. Jedna špička pracovní boty se mi zaryla do břicha, až se mi zvedl žaludek. Instinktivně jsem se za to místo chytil. Obličej mi v tu ránu masakrovala změť kloubů, jako bych byl chcíplá ryba, kterou objevilo hejno racků. A najednou tma. Ticho, peklo, andělé a démoni a já. Brána, u které seděla tři koťata. Počítala viníky.
Probudil jsem se v tratolišti krve. Celý byt byl otočený vzhůru nohama. Bolest byla tak komplexní, že jsem nedokázal určit, co mi vlastně je. Sípal jsem a plazil se ke vstupním dveřím do bytu. Trvalo to. Po cestě jsem několikrát bolestí, přišel o vědomí. V puse mi chybělo několik zubů. Pár tržných ran se zalepilo oblečením. Kotníky jsem měl otočené jako výhybky u nádraží.
Blesklo mi hlavou, že bych se měl podívat do koupelny. Tou škvírou u pravého oka. Natáhnul jsem se po klice a otevřel. K mému překvapení na mě vyběhly malé bytůstky. Všechny tři v jeden moment mňoukly. Najednou jsem to nebyl já, kdo je zachraňoval. Ke dveřím jsem se už nedoplazil. Znovu jsem omdlel. Nebo možná zemřel, těžko říct…
Když jsem se v nemocnici ptal, jak mě zachránili, řekli mi, že sousedka šla z noční domů a uslyšela kňourat tři koťata. Že jí to přišlo divné, protože to nepřestávalo. Navíc uviděla prohlubně v mých dveřích, jako by do nich někdo práskal pěstmi.
Takže mě vlastně nakonec zachránily ony. Chlupatí andělé. Všechno dobře dopadlo. Já se zotavuju v nemocnici. A moje sousedka ty tři předala kolegyni z práce a mé známé. Já si smazal účet na Facebooku. Až se zotavím, přestěhuju se! A jo. Seru na to, pořídím si kočku! Dvě!
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka začíná jako poměrně všední historka o záchraně koťat, ale brzy se velmi originálně zvrhne v mrazivou a absurdní satiru na toxicitu sociálních sítí. Kontrast mezi dobrým skutkem a lynčujícím davem z internetu je skvělým nosným motivem, který čtenáře opravdu překvapí. Závěrečná pointa, kdy zachráněná zvířata zachrání svého zachránce, příběh krásně a ironicky uzavírá.
Atmosféra – ★★★★☆
Výborně pracuješ s gradací nálady – od idylického klidu na chatě přes rostoucí frustraci z byrokracie až po čisté absurdní peklo v bytě. Komentáře z Facebooku působí až děsivě autenticky a skvěle vtahují do děje, protože v nich čtenář poznává dnešní realitu internetu. Samotná scéna napadení je možná až příliš náhlá a groteskní, ale emoce bezmoci a nespravedlnosti z ní sálají na výbornou.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a vnitřní monology hlavního hrdiny jsou plné trefného, černého humoru. Stylistika je přirozená a dobře odpovídá povaze vypravěče, což usnadňuje plynulé čtení. Objevují se zde však zbytečné pravopisné a interpunkční chyby (např. nesmyslná čárka ve spojení „bolestí, přišel“ nebo „ode mně“ místo „ode mě“), na které by bylo dobré si při korektuře dát pozor, i když celkový dojem z příběhu to naštěstí nekazí.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi poutavý a nečekaně temný příběh, který šikovně balancuje na hraně černé komedie a společenské satiry. Máš zjevný talent pro budování napětí a nebojíš se jít do extrémů, což dělá tvé psaní zapamatovatelným. Pokud zapracuješ na pečlivější textové korektuře, tvé povídky budou působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, rozhodně nepřestávej psát!