Povídka

Dopis v nesprávné schránce
Četba díla zabere cca 22 min.

Vstal jsem, odešel do pracovny, vzal pero a papír a dal se do odpovědi.

Milá Elen,

nejprve se vám hluboce omlouvám. Váš dopis nepřišel ke správnému adresátu. Přiznám se, pokud bych Jacka, ať je to kdokoliv, někdy osobně potkal, udělal bych mu z klobouku krční límec a z oka lívanec, který by jednomu byl po ránu velmi po chuti.

Přiznám se. Na to bych koule neměl.

Já se jmenuji Mack. Je to jméno, které mi dala má matka dřív, než mi stihl dát jiné můj neustále opilý otec. Prostě ho naškrábala do papírů a řekla: odneste to, než se manžel vrátí a můj syn se bude po zbytek života jmenovat jako idiot!

Považuju za důležité, abych se vám představil. Jsem novinář. Často jsem na cestách, když se na nich něco děje a ještě častěji jsem ve městě, když se v něm děje něco jiného. Prostý pisálek. Je mi pětatřicet, nemám ženu a můj život je zásoba knih, psací stroj a jazzové desky. Jsem vlastně prototyp nudného muže z červené knihovny, kterého nakonec vždycky někdo zastřelí.

Dost ale o mě. To já jen, abyste se nelekla, kdo že vám to píše stejně jako já. Pevně doufám, že jste už dávno zahodila myšlenky na toho (promiňte ty slova) všivého parchanta, a užíváte si přicházejícího léta.

Snad vám tento dopis spravil náladu. Přeji vám jen štěstí a nic než jen štěstí.

S poklonou

Mack

Složil jsem papír, olíznul obálku a nechal ji na botníku. Nazítří jsem na ni tentokrát nezapomněl. Cestou do práce jsem se ještě stavil na poštu a to bylo všechno. Neočekával jsem jakoukoliv odpověď. Mohl jsem zase klidně spát, číst si a chlastat (samozřejmě střídmě).

Uběhl týden. A ve schránce se objevil další dopis. Nevěřil jsem vlastním očím. Vyběhl jsem schody, bytnou odbyl, že jí zaplatím nazítří až zajdu do banky, a uvelebil se v mém oblíbeném křesle. Písmo se zdálo na první pohled vyrovnanější.

Drahý Macku,

vůbec vás neznám, ale váš dopis mě upřímně pobavil. Vás chlapů je na světě mnoho, ale vy musíte být speciální případ. Každopádně jsem se mého malého příkoří už doufám jednou pro vždy zbavila. To s vašim otcem je mi líto, alkoholiky přímo nesnáším.

Podíval jsem se na sklenku burbonu, co jsem držel u rtů a položil ji zpět na své místo aniž bych se napil.

Omlouvám se, že se k vám musel dostat takto ostrý dopis. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. Přijde mi tak správné, abych vám napsala, kdo jsem vlastně já. Rozhodně bych si nepřála, abyste si myslel, že jsem nějaká ničemná buranka nebo něco podobného.

Jmenuji se Elen Braunová. Mé jméno mi také dala má matka, dřív než dorazil můj otec do porodnice – tady bych se pozastavila. Je naprosto neuvěřitelné, jak stejný začátek do života nás oba potkal. Mám dům kousek od městečka Oukvillage. Vlastně přímo kousek od útesů. Je to romantické místo. Ten dům je dědictvím po mé tetě, která mě moc milovala. Já sama mám v našem malém městečku malou textilii. Především prodávám látku, ale umím také vyrábět klobouky. Až budete mít někdy cestu kolem, třeba vám jako dík za vaše vlídná slova jeden vyrobím na míru.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka   Když mě obr přivedl do sv...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Eliška seděla na lavičce před nemocnicí, zabalená do šedého kabátu, který jí byl vždycky troc...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku