Povídka

Dopis v nesprávné schránce
Četba díla zabere cca 22 min.

11

 

Ať už se vám to bude zdát neuvěřitelné nebo ne, bylo to asi takhle. Přicházel jsem domů z práce. Respektive jsem přímo běžel. V patách jsem měl déšť, jednou rukou jsem si držel klobouk na hlavě, v druhé svíral promočené sako. Kravata mi vlála kolem krku, jako by upozorňovala na něco, co jsme za námi nechali a já cítil, jak se mi do polobotek dostává voda.

V chodbě malého činžáku o šesti bytech, jsem ještě zkontroloval schránku. Našel jsem v ní dopis. Usušil jsem si konečky dvou prstů o poslední suché místo na kalhotách a donesl ho až domů. A tam ležel na botníku celé dva dny. Mezitím se vyčasilo, já se v práci naopak potil za psacím strojem a už vyhlížel léto. Nebylo to totiž nic moc, být v takových vedrech ve velkoměstě. Daleko víc se mi zamlouval venkov.

Pracoval jsem jako novinář. Dejme tomu, že této profesi pokládám za vinu mé samotářství. Často jsem doma jen posedával, popíjel levný burbon, pouštěl si hudbu z gramofonu a sem tam si přečetl nějakou novinku od Fitzgeralda. Dopisu jsem si všiml, když jsem vycházel ze záchodu. Soukal jsem se do kalhot a při pohledu na ležící obálku na botníku si říkal: Kde se tady ten dopis vzal? Jak jsem ho tam tak totiž položil, tak jsem na něj zapomněl.

Posadil jsem se s dopisem a kalhoty se svěšenými kšandy až k zemi do křesla a doplnil svou skleničku. Odesílatel byla žena. Vůbec jsem to jméno neznal. Elen Braunová. Hm. Na první pohled dost běžné jméno. Kolik je ve městě asi Elen Braunových? přemýšlel jsem. Adresa ale pocházela až z pobřeží. Uvažoval jsem, koho všeho znám u pobřeží. Pár chlápků, se kterýma jsem dělal rozhovor. Možná nějaký hotel a hospodu.

Pokrčil jsem rameny a dopis vytáhnul z obálky. Stálo na něm asi toto:

Ahoj Jacku,

píšu ti naposledy. Po tom všem, co jsi mi udělal, tě nechci ani vidět. Vždycky jsem si myslela, že ti jde o moje štěstí, ale tobě šlo vždycky jenom o povyražení. Nedokážeš si ani představit, jaký hnus mám na jazyku z toho, že jsem tě ještě pár dní zpět líbala. Jsi úchylné prase. Nikdy ti neodpustím, že jsi mě takhle tahal za nos! Končím s tebou! Pokud se mi ještě jednou ozveš, pošlu dopis tvojí manželce. Obeznámím ji o všech těch kurvách, se kterýma se taháš a co všechno jim nalháváš!

S opovržením a nikdy nekončící nenávistí

Elen

Bylo štěstí, že jsem se nejmenoval Jack, ale Mack (i když příjmení jsme měli stejné). To zaprvé. Za druhé bylo neštěstí, že dopis nedošel k jeho majiteli. Ještě jednou jsem si ta zuřivě naškrábaná slova přečetl a musel jsem se smát. Chudák Jack. Chtěl si jenom povyrazit a ono to muselo dopadnout takhle. Hm. To určitě.

Odložil jsem dopis na stůl a šel si zakouřit na balkón. Ta slova jsem ale nějak nemohl dostat z hlavy. Kdo je ta záhadná ženská? Kouřil jsem, sledoval město jak si bezelstně proudí naleštěnými Cadillacy a Mercedesy s obrovskými chladiči na přídi jako by to byli žraloci, a nedokázal se střepat představy o záhadné Elen.

Vrátil jsem se do křesla a řekl si, že tenhle omyl hodím za hlavu a zkusím se začíst do Posledního magnáta. Jak jsem tak otáčel stránku za stránkou, slova se mi měnila ve slova z dopisu. Co musí muž všechno nalhat ženě, aby ji to dovedlo k tomu, že napíše tak nenávistný dopis? Zaklapnul jsem knížku. Řekl jsem si, že s tím musím něco udělat. Cítil jsem to jako svou nejvyšší povinnost.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
*V příběhu jsou vloženy obrázky vodních oblud,tak ať se jich někdo moc nevyděsí:-D Nový zajat...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
V temném hradě v Temnovišti, kde každý kout skrýval nějaké tajemství a stíny tančily po stěn...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Eliška seděla na lavičce před nemocnicí, zabalená do šedého kabátu, který jí byl vždycky troc...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
*V příběhu jsou vloženy obrázky vodních oblud,tak ať se jich někdo moc nevyděsí:-D Nový zajat...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a její kř...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno