Sedla jsem si na schody a dívala se na hladinu hnusně špinavé vody,na příšerky v ní,které se vynořovaly a zase mizely a tam dál v neosvětlené části to vypadalo moc hrozivě!Určitě je tam ta velká obluda,co včera!Snad tam zůstane schovaná!Ale stejně jsem cítila velkou hrůzu a taky se mi najednou chtělo brečet,co si tu počnu?Opřela jsem si hlavu o kolena a přála si,aby mě někdo přišel zachránit,ale kdo?Bojka?Přišel by,kdybych ho zavolala?Nebo právě teď bojuje v nějakým protivným souboji pro pobavení obra?
Zašeptala jsem:,,Bojko… pomoc!”
Ale neobjevil se, asi tu umřu,nebo co když se odsud dostanu sama?Vstala jsem a vzala ze zdi zavěšenou louč,rozhodla jsem se jít prozkoumat neosvětlenou část hradního vězení,tak jsem sešla schody,dole bylo zase po kolena vody,tam dál byla ta lavička,na které jsem včera seděla a jedna strana mříží i mezi tím zdi ještě stály,ale dál už ne…
Přebrodila jsem se dál —tam už mi voda sahala až nad pás.Bylo to tu rozbořený,našla jsem sesutou hromadu kamení,nad tím zela velká díra. Kam asi vede?
Rozhodla jsem se vyšplhat nahoru. Ale nebylo to snadné. Kameny se pode mnou sypaly, kutálely se zpátky do vody. Najednou mi vyklouzla z ruky louč — spadla do vody a zhasla. Ocitla jsem se v naprosté tmě.
Zastavila jsem se. Na chvíli. Ale nevzdala jsem to. I potmě jsem se dál snažila vyšplhat k díře ve stropě.
A vážně — povedlo se mi to. Prolezla jsem otvorem ven.
3. Z vězení venku
Ocitla jsem se v jeskyni u pobřeží. Vyšla jsem ven a rozhlížela se. Slaná vůně moře mě udeřila do tváře, vlny se tříštily o útesy. Za mnou se tyčily skály s jeskyněmi, kolem útesy a přede mnou moře!Tudy určitě vchází ta velká obluda,co byla včera i ve vězení a možná mě chtěla ukázat kudy ven?Možná,ale bála jsem se jí,tak jsem ráda,že tu dneska už nebyla.
Šla jsem po pobřeží a přemýšlela,kam teď? K Silverovi? To kdyby se dozvěděl obr,tak mě hned zavře,ale k obrovi se mi vůbec nechce…U Normana je to pro mě stejně strašný,jako u obra. Akorát mi tu chybí vidět Ohyna,tady nic hezkýho k vidění není!Moje roztrhaný černý šaty se ještě víc roztrhaly,když jsem lezla k díře a ty šaty, co po mě hodila Normanova dcera jsem si nestihla ani převléknout, zůstaly v hodovní síni tam na zemi…
Tak aspoň jsem se šla koupat do moře,plavala jsem i v těch rozervaných šatech, trochu ze sebe dostala tu špínu a sliz s hradního vězení. Bylo to krásný,plavat v moři, až do chvíle,kdy mě tu našli Normanovi stráže!Najednou mě totiž někdo pevně chytl a svázal,byl to někdo docela podobný Normanovi,až jsem se vyděsila,že je to on sám,ale byl to jeho hlídač,zavolali Normana,že už mě našli a odnesli k němu zpátky do jeho hnusnýho hradu.
4. Norman to přehnal
Norman na mě řval, že jsem utekla, a přede všemi, kdo tam byli, mě surově zbil. Nechal mě pak zhroucenou na zemi u krbu, zatímco se dál bavil se všemi u stolu, jako by se nic nestalo. Jen prohodil:
Hlasité předčítání