„Musím ji mít pořád na očích, aby zas neutekla!”
Pak si mě nikdo naštěstí moc nevšímal,jen Norman se na mě díval,jak brečím u krbu,všechno mě bolelo,ani nevím,jak se mi podařilo zaspat.
Probudila mě Normanova dcera — u stolu už nikdo neseděl a všechno bylo uklizené. Zeptala se:
„Tak co, vrátíš se radši k obrovi, nebo chceš dál zkoušet trpělivost mého otce?”
Když jsem neodpovídala, pokračovala: „Ty chceš umřít, že jo?”
Sedla si naproti mně a ušklíbla se:
,,Nebo co vlastně chceš?Naštvat tak moc obra,až tě zavrhne,nebo rovnou zabije?Nebo tě baví víc štvát mého otce,nebo snad i mě?”
Nějak jsem nevěděla,co na to říct,pohla jsem ramenem a váhavě odpověděla:
,,Nevím,je mi to jedno,kdo se naštve víc,nezáleží mě na tom!”
Ona se na to syčivě zasmála a řekla:
,,Jsi divná,nerozumím ti,být tebou,tak se podřídím.Stejně nikdy nevyhraješ — na to nemáš!Jsi tak hloupá a nevím,proč si myslíš,že tě snad někdo bude omlouvat za tvoji nepřizpůsobivost,namyšlenost a neochotu se změnit!”
Měla jsem strašnou žízeň,nechtělo se mi poslouchat řeči rezavé princezny a přála si,aby odešla!Ale ona ne,seděla tu a povídala cosi o její pyšné sestře,která si myslela,že bude Silverovou královnou,matka stála při ní,proti otci a nakonec obě odešly!Otec jim to nikdy neodpustí!Je to jeho noční můra do teď!I její!Protože u Silvera zemřely!Možná otci připomínám jeho pyšnou nejstarší dceru!Nesnášeli se a pořád se hádali,ta se taky otci nikdy nepoklonila,neomluvila,ani ho neodprosila!A doplatila na to!
Už mě to nebavilo,jak furt mluvila o tom stejným a zeptala jsem se jí:
,,Mohla bys mi prosím dát něco na bolest,všechno mě bolí a potřebuju pít?”
Ona na mě odfrkla:
,,Ne nemohla!Popros mého otce,třeba ti pak dovolí se konečně vykoupat a převléct!”
Vstala a odešla. Osaměla jsem,u dveří stál hlídač a pozoroval mě. Pomalu jsem se zvedla a přidržela si zbytky šatů,rozhlížela jsem se,jestli tu není něco k pití,ale byl tu jen prázdný stůl. Šla jsem k závěsu a za mnou se objevil ten hlídač,varovně na mě promluvil:
,,Být tebou,tak zůstanu sedět u krbu,dokud nepřijde pán!”
Tak jsem řekla:,,Potřebuju za závěs!”
On na mě namířil kopí,připomnělo mě to Ohyna,i když tento hlídač byl moc ošklivý a vypadal,jako by ho Norman taky zmlátil,řekla jsem mu:
,,Dovol mi se aspoň napít!”
On na mě nesmlouvavě zakroutil hlavou:
,,To nesmíš!”
Nevzdala jsem to,i přes to že na mě mířil kopí,tak jsem šla za závěs a bylo mi jedno,že začal troubit na poplach na roh,co měl zavěšený u krku!
Za chvíli na to tu byl Norman.Naštvaně mě chytl,přiblížil ke mně svůj obličej a takto zblízka se mi podíval do očí,zařval na mě:
,,Co myslíš,že děláš?”
Praštila jsem ho hlavou vší silou do nosu,jen to křuplo!Norman mě pustil na zem a chytl si nos,spustila se mu krev a on zařval:
,,No počkej,tohle ti nedaruju!”
Hodila jsem na Normana závěs a chtěla utéct,ale chytl mě ten hlídač,Norman řval:
,,Já tě zabiju!”
Pak sem přišla Normanova dcera a další ženy,řekla mu:
,,Nechtěj,aby zase přivolala obra!”
Norman si nechal od žen ošetřit nos,poručil hlídači,aby mě hodil před něho na zem a já jsem spustila tak strašný řev…
5. Obr vyděsí Normana
Nápad – ★★★☆☆
Příběh přináší zajímavý temný fantasy motiv zajetí, kde se hlavní hrdinka ocitá ve spárech drsného Normana a tajemného obra. Zápletka plná útlaku, pokusů o útěk a psychologických her má silný potenciál, ale občas působí trochu zmateně, jako bychom naskočili doprostřed rozjetého seriálu. Nosná myšlenka vzdoru proti mocnějším nepřátelům je však velmi lákavá a dává příběhu dobrý základ.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi chválím budování ponuré a beznadějné nálady, ze které čiší chlad hradního vězení i hrdinčino zoufalství. Emoce jsou syrové a scéna u táboráku, kdy drsný Norman hraje na kytaru, přináší nečekaně melancholický a lidský moment, který atmosféru krásně prohlubuje. Občasné rychlé střídání nálad sice může čtenáře trochu vytrhnout z děje, ale celkově se ti daří vtáhnout ho do tohoto temného světa.
Provedení – ★★☆☆☆
Tvá fantazie pracuje na plné obrátky a děj má svižné tempo, díky kterému text nenudí. Je ale potřeba zapracovat na plynulosti a úpravě – textu hodně ubírá chybějící mezera za čárkami a tečkami, což ztěžuje čtení, a objevují se i gramatické chyby (např. ‘s toho’ místo ‘z toho’). Dialogy by také zasloužily trochu oživit, aby nezačínaly neustále slovy ‘Norman na to’ nebo ‘řekla’. Pokud si text po sobě přečteš nahlas a vyladíš tyto technické drobnosti, tvůj styl to obrovsky posune kupředu.
Celkové hodnocení:
Tvé dílo ukazuje, že máš obrovskou představivost a nebojíš se psát drsné, emočně vypjaté scény. Příběh má spád a zajímavou dynamiku mezi postavami, zejména nečekaně křehký závěr s kytarou se opravdu povedl. Pokud v budoucnu věnuješ více času závěrečné korektuře a uhlazení vět, tvé psaní získá mnohem profesionálnější nádech. Rozhodně v psaní pokračuj, máš v sobě skvělý vypravěčský talent!