Román

Záblesk
Četba díla zabere cca 299 min.

„Chtěli bychom vědět, co přesně se stalo. Můžeš nám to popsat, Nairi?“ zeptá se mě vladař, když dojdu až před trůn.

„Na hlídce kousek od bažin jsme potkali skupinu gryfích jezdců, na kterou se Akron rozhodl, jen co je uviděl, zaútočit jako na vetřelce.“ Odpovím popravdě.

Heldin Soter druhý se na mně zkoumavě zadívá.

„A ty toto rozhodnutí neschvaluješ?“ zeptá se nakonec.

„Nebylo dost, abychom si mohli být jistí, že je zvládneme porazit! Měl jediné štěstí, že se mi náhodou podařilo omráčit jejich velitele!“ řeknu a pokouším se znít co nejvíc neutrálně, ale nejsem si jistá, že se mi to daří.

Král jen kývne hlavou: „Pana Gunnara jsme vyslýchali, ale kromě jména nám odmítl cokoli sdělit. Hrabě Kirill navrhl, že než se to z něj pokusíme vypáčit silou, mohla bys za ním zajít ty. Chceme abys zkusila vše, co můžeš, abychom nemuseli využívat hrubou silu.“

Na chvíli si hraje s korunou ve vlasech, ale poté na mě rychle mávne, jako by si něco uvědomil. „Tak běž, Nairi. Je v severní věznici. A nezklam mě!“

Kývnu a vydám se splnit rozkaz, králi není dobré odmlouvat jen proto, že se člověku nechce. „A udělej pro to opravdu všechno! Nechceme, aby nám král Lothar vyhlásil válku jen kvůli tomu, že jsme někomu zkřivili pár vlasů!“ pronese dřív, než stihnu odejít úplně.

Křiknu za sebou, že se na mně může Jeho Veličenstvo spolehnout. Poté zamířím do severní části paláce za tím akobarským červem, který mě zdržuje od pískoviště.

Ještě stále jsem naštvaná na Akrona a svou zlost si vybíjím na železných dveřích s mřížemi ve vstupu do podzemní chodby. Při řádném třísknutí sebou hlídající stráže pěkně škubne a rychle začne blekotat, kde najdu tu akobarskou přítěž.

Vstoupím do cely a zavřu za sebou dveře. Klíče hodím ven, takže se odrazí od protější stěny a skončí daleko od nás, takže se odsud nedostanu ani já, ani vězeň.

Vtom mě napadne mnohem lepší způsob, jak se zbavit špatné nálady, než je mlácení mřížemi. Vytáhnu dýku a ušklíbnu se. Ty sis hrál se mnou, tak teď je řada na mě!

Vyhodím svůj milovaný nožík do vzduchu, a poté ho zase chytím.

Naše pohledy se střetnou.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Stormeria

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Matouš se znovu sešel úplně se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anon...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
0