Obr poručil Ohynovi, aby Bojku odvedl do vězení, a mě znovu táhl zpátky do své komnaty. Prosila jsem ho, aby ho propustil, ale byl neoblomný. Když jsem cítila, že ztrácím naději, zmocnil se mě neznámý hněv a v hlavě mi zaburácel tlak. Obrův pevný stisk zeslábl, z jeho ruky vyšlehl blesk, který se mi vpálil do dlaně. Obr dál nemohl vydržet zůstat v mé blízkosti,chtěl vstát ale padl na koberec a zasténal:
,,Co jsi to se mnou provedla?Takto moc zle jsem se ještě nikdy necítil!Nikdy jsem se necítil tak slabý!”
Skuhral obr,tak jsem mu řekla:,,To máš s toho,že jsi tak moc zlý a zajal jsi Bojku Rybáka!“
Obr začal bezmocně řvát a pak zmizel do své temné věže,kam se chodí obnovovat,když je oslabený. Ohyn mezi tím přišel,asi tušil,že je něco s obrem,tak za ním šel,pak se vrátil za mnou,řekl:,, Pán je nemocný a potřebuje být sám!“
Cítila jsem, že jsem něco změnila, ale nevěděla jsem co a Ohyn na mě zíral s nedůvěrou,zeptal se:
,,Chceš být tady se mnou,než se pán obnoví,nebo tě mám jít zavřít tam dolu,do hradního vězení za Rybákem?“
Tahle Ohynova otázka mě probrala doma a mě s toho snu nebylo dobře,v srdci mi zůstala tíseň, která se se mnou táhla celý den.!
Ohnivá oslava a záchrana Bojky
Když pro mě obr přišel, vzal mě na Ohnivou oslavu v Temnovišti. Už byl obnovený a uzdravený. Seděla jsem vedle něj na jeho obřím slavnostním trůnu, ale on si mě moc nevšímal. Bavil se s těmi, kteří k němu přistupovali s poháry, připíjeli si s ním a on se brzy opil a dřímal tam. Hrála tam hrozně šílená kapela příšer a já si všimla, že i ti, kteří přivedli Bojku, vypadali opile. Ti, co tančili kolem ohně, se pohybovali v divokých vlnách, jako by byli v nějakém transu, připomínali plameny,celé prostranství téhle ohnivé oslavy vypadá,jako velká šílená párty,na kamenovým stadioně, plným různých ohňů, stolů s jídlem i pitím a sešlostí všech s Temnoviště i pozvaných hostů.Když obr na trůnu dřímal,nikdo si netroufl ho rušit a každý se bavil po svým.To byla moje chvíle!
Slezla jsem z obřího trůnu a nepozorovaně se vydala ke hradu,do hradního vězení. Hlídači byli také zapití a vůbec si nevšimli, jak jsem kolem nich prošla. Hledala jsem, kde asi vězní Bojku, a když jsem ho našla, byl na tom špatně. Prosil o vodu.
Pošeptala jsem: ,,Počkej, Bojko, dostanu tě odtud!”
Bojka slabě odpověděl: ,,Na to nestačíš! Polej mě aspoň vodou z kašny!”
,,Stačím na to!” odpověděla jsem a běžela ke kašně,která je u zdi kousek od klecí ve kterých nikdo nebyl. Nabrala jsem do džbánu vodu a polila Bojku, pověděla mu,že se pro něho vrátím s Králem Silverem,který svým kouzelným žezlem prolomí jeho past,ve které byl zavřený i pouta,byl omotaný těžkými řetězy,pak jsem spěchala do do Podzemní říše za Králem Silverem.
Když jsem k němu přišla a řekla, že potřebuji jeho pomoc, Silver byl okamžitě ochotný mi pomoci. Díky jeho kouzelnému žezlu prorazil Bojkovi nepropustné sítě a okovy. Bojka se proměnil v zelené světlo a zmizel na svobodu.
Hlasité předčítání