„Jakou stařenu?“ ptal se nejistě Grimur a Erik mu hned skočil do řeči: „Věhlasnou stařenu, o které se vypráví celé ságy.“ Grimur ale nikdy o takové stařeně neslyšel.
„Neřeš stařenu, Grimure!“ vyprskl pobaveně Björn a Erik hned doplnil: „Stařena tě nemusí zajímat. Hehe.“
„Tak proč mi o ní vyprávíte?“ Zeptal se zmateně Grimur a Erik hned doplnil: „Protože nám, Grimure, vyprávěla o zázračném lektvaru, díky kterému je pořád zdravá. Hehe.“ A Björn se jal vyprávět: „Je to doopravdický zázrak, Grimure. lektvar, který vyléčí jakékoliv zranění. Hihihi.“ Björn se rozesmál a Erik se přidal: „To, kdybys vypil, tak se hned vyléčíš, Grimure. Hehehe.“
Grimur se díval na dva smějící se Vikingy a jeho oči se rozzářily štěstím s nadějí, že takový elixír padne do jeho zničených rukou „Kde? Kde ta stařena žije?“ Ptal se plný naděje a Erik a Björn se smáli: „Žije až na severu, Grimure. V zemích, kam se ani lední medvědi neodváží, hihihi.“ Smál se Björn a Erik dodal: „Ale neztrácej naději, Grimure. Nepotřebuješ stařenu.“ A Björn se zase přidal: „Stařena nám totiž prozradila recept, Grimure. Hihi.“
„Opravdu?“ Díval se na ně Grimur a hltal každé slovo.
„Copak bys nám nevěřil? Nejenom, že ti ten recept prozradíme, Grimure. My ti i pomůžeme najít ingredience. Hehehe.“ Smál se Erik hlasitě a Björn hned začal „Potřebuješ základ, Grimure.“
„Jaký základ?“ Vyzvídal Grimur a celý se třásl nadějí.
„Vodu Grimure. Potřebuješ čerstvou čistou vodu, která má speciální vlastnosti.“ Povídal Björn a Erik mu skočil do řeči: „Jedině černý potok má takovou vodu.“
„Ale v černém potoce ženy perou prádlo.“ Podivil se Grimur.
„Proto musíš nabrat vodu u pramene, Grimure. Hihi.“ Smál se Björn a Erik dodal: „Voda ale nestačí. Potřebuješ ještě červené horské bylinky.“
„Jaké bylinky? Je tolik druhů bylinek.“ Ptal se horlivě Grimur a Erik hned odpovídal: „Jsou to vzácné bylinky. Druh, který ani nemá jméno.“ A Björn hned doplnil: „Protože vypadají stejně jako všechny ostatní červené bylinky. Hihihi.“ A Erik mu zase skočil do řeči: „Jedině stařena a my je dokážeme rozlišit. Hehehe“ A oba bratři se smáli, až se lámali v pase a Grimur byl uchvácen jejich vyprávěním.
„Ale to není všechno, Grimure. Ještě k tomu potřebuješ prášek z jeleního parohu. Hihihi.“ smál se Björn a Erik poučoval: „V německých zemích se drtí parohy kamenem a pak z toho vyrábí léčivé masti. Hehehe. A stejný prášek potřebuješ ty.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.