A Olaf mu znovu skočil do řeči „Každý přece ví, že kdo se Helgrind pokusí vysadit, ten na místě ochrne. Z Helheimu nikdo nikdy neodešel.“ A Björn se zase obořil: „A Proč si myslíš, že Grimur vypadá, jak vypadá? Copak takhle může vypadat někdo, kdo nebyl v Helheimu?“ A obchodník se díval na ta křivá záda Grimurova, na nerovný postoj a ruce bez prstů a na ten hrb, který se tyčil z Grimurova hřbetu, jako sopky v krajině islandské a všechno mu to najednou dávalo smysl a náhle byl přesvědčen, že Erik si byť jediného slova nevymyslel.
A tak stočil svůj pohled na Erika, aby jej znovu vybídl k vyprávění a ten tichou prosbu vyslyšel: „Jak jsem řekl, Olafe. Grimur vysadil tu bránu z pantů a navzdory tomu, že se jeho kosti měnily v kámen, vyšplhal po větvích Yggdrasilu až do Midgardu a proto tady může stát, ač dříve v bitvě padl. A Teď ho vedeme do Nidarosu, aby sloužil domu Hardradů.“
Olaf si prohlížel nešťastného Grimura, který skláněl svůj zrak k prachu cest a zeptal se s určitým respektem: „A co takový mrzák může přinést Hardradům?“ A Björn tomu hned odpovídal: „Copak to není jasný? Hihi. Kdo políbí Freyu, ten pozná Vikinga, který je obdařen schopnostmi, jakými se chce každý mocný obklopit. A Grimur Freyu líbal celé noci. Hihihi.“
„Přesně tak. To znamená, že Grimur může snadno rozpoznat, že někdo je obdařen a Hardradové jej hned přijmou do svých služeb a skvěle mu zaplatí. Hehe.“ Doplnil Erik a Björn se zase ozval: „Je to opravdický zázrak, Olafe. Třeba jsme potkali výpravu z Konghelle a všichni ti muži byli obdaření. Hihihi.“
Jak ta slova Olaf slyšel, oči se mu otevřely a duhovky rozšířily a tu náhle vykřikl nadšením: „Já jsem z Konghelle. Hrdý rodák. Jistě tedy i já jsem obdařen. Ať to tedy potvrdí!“, ale Erik jeho nadšení krotil „To není tak jednoduché, Olafe.“
„Jak to?“ Ptal se ten boháč a Björn mu povídal „Grimur to nepozná od pohledu. Musíš proto taky něco udělat. Hihihi.“ A jak to Björn vykládal a Erik se chichotal, tak Grimur nechápal, co to ti dva obchodníkovi vykládají a chtěl je zastavit, ale nevěděl odkud začít.
„Co tedy? Co udělat?“ Ptal se obchodník a naléhal pohledem na dvojčata, dokud Erik nevypustil: „V prvé řadě musíš zaplatit pět zlatých mincí.“ A Björn se s překvapením podíval na svého bratra a Olaf nevěřil té ceně, ale Erik si stál za svým: „Tak říká výnos domu Hardradů. Jen, co to najdu, tak ti to přečtu.“ Potvrzoval Erik a lovil ve svém prázdném vaku a Björn se k tomu hnedka přidal: „Eriku, nebylo to osm zlatých? Najdi už ten výnos, ať se přesvědčíme.“
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.