A když se Grimur přiblížil příliš, uslyšel tu dívku, jak volá na svou matku a upozorňuje na Grimura, jako by byl zlořádným gnómem nebo strašlivým trollem a běžela za Singrid ve strachu z toho hrůzostrašného zjevu. Singrid se zvedla od potoka, dítě schovala za sebe, v ruce držela mokrého kusu oblečení a otočila svůj zrak na Grimurovu zjizvenou tvář a Grimur obdivoval modř jejích očí, v níž viděl něco, co už dávno zapomněl a nevěděl, co že to vlastně bylo, ač cítil toho tíhu hluboko ve své duši.
Grimur se díval do tvé tváře, horským větrem zbarvené do ruda a náhle cítil, jakoby oněměl. Nechtěl v dívce, ani Singrid budit strach, nevěděl ale jak jim to říci a neříkal tak nic. Myslel si, že možná tohle je to nebezpečí, před kterým jej Erik a Björn varovali. Podíval se jejich směrem a navzdory vědomí, že jej určitě sledují, ani jednoho z nich neviděl.
Singrid stála napjatě a nahlas ke Grimurovi zvolala: „Co tu chceš, mrzáku?“ a Grimur si oddychl, že ač pokryt jizvami a stojíce zkrouceně, poznala v něm člověka. Zíral na tu ženu a viděl i tu dívku, která vykukovala zpoza své matky a zatížen směsí strachu, studu a podivné viny, se zmohl pouze na své: „Potřebuji jen vodu, dobrá paní.“
„Tak si naber jinde!“ Odsekla mu Singrid, ale Grimur věděl, že potřebuje vodu právě od pramene. Takovou, která není znečištěná špínou světa.
Podíval se tak znovu na tu ženu a povídal „Potřebuji vodu od pramene. Tam, co jsi seděla. Jen si ji naberu a zase půjdu.“ „A proč se nemůžeš napít třeba tam, co stojíš?“ Ptala se Singrid s pevností mocných Northumbrijských tvrzí, jejichž zdí nelze zdolati.
I přesto se Grimur nehodlal vzdát svého cíle a snažil se vysvětlit té ženě, co že je vlastně jeho snahou: „Nepotřebuju se jen napít, dobrá ženo. Potřebuji tu vodu pro lektvar.“ Povídal Grimur a doufal, že se podaří obměkčit její hrdost. Singrid se však svého místa vzdát nechtěla: „Jaký lektvar? Kdo tě sem poslal?“
„Nikdo.“ Odpovídal Grimur, nadechl se zhluboka a znovu započal: „Ten lektvar mi pomůže se vyléčit. Sama vidíš, jaký jsem ubožák, a jak trpím. Potřebuji už jen tu vodu, abych dokončil výpravu za tím lektva…“
V tom mu ovšem Singrid skočila do řeči a její nos se zvrásnil hněvem, její tváře zrudly ještě více, ruce sevřely ten mokrý hadr silou, která z něj vodu vytlačila, a její hlas nabral síly tisíce hromů, které snad sebrala samotnému Thórovi: „Copak s těmi výpravami nikdy neskončíte?!“ Vykřikla Singrid plna zloby.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.