Jak Olaf slyšel, jak se ti dva dohadují, rozhodl se zakročit. „Nic nehledejte, věřím Vám. Tady je pět zlatých mincí. Co mám dělat teď?“ A Erik přestal s hledáním, schoval ty třpytivé peníze a povídal: „Teď potřebujeme tvé vousy.“ A Björn hned doplnil: „A tvých strážců taky. Výnos říká, že když jeden podstupuje zkoušku, tak jeho společníci také musí.“
A Olaf znovu zapochyboval: „Vousy? Co to je za nesmysl?“, ale Björnův hlas se znovu rozeznil, jako zvony Nidorasu: „Je to tak ve výnosu. Eriku! Najdi výnos!“ A Olaf obávaje se vyšší ceny, hned se snažil Erika zastavit: „Dobře, dobře. Dáme vám své vousy. Kolik, že jich potřebujete? Řekněte a my si je tu uřízneme.“
A na Erikově tváři se zrodil úsměv široký, jako moře na západě, dokud Grimur nepromluvil: „Stačí jen…“ ale Erik ho hned překřičel: „Nic takového! Kolikrát jsem už viděl, že si lidi špatně vousy uřízli. Tohle je delikátní proces. Björn ty vousy odebere.“ A tak se také stalo.
Ač nelibě to Olaf a jeho strážci nesli, Björn k nim přikročil se svým nožem, prohlédl si jejich vous a pak až u samé brady odřízl každému z nich trs, jaký by stačil aspoň na tři paruky. Olaf a jeho strážci zírali jeden na druhého a měli co dělat, aby se svým druhům nesmáli, neb vypadali jako blázni.
Björn pak všechny ty vousy Grimurovi donesl a potichu mu pošeptal, že stačí, aby ochutnal. Grimur rukou roztřesenou z každého vousu sebral jen malý kousíček a položil jej na svůj jazyk, aby ho za chvilku zase vyplivl. A obchodník se strážemi a snad i jejich mezek zírali na Grimura s žaludkem staženým a nevěděli, co si mají myslet.
V tom Erik se tiše dotázal, jakoby očekával prozrazení velkého tajemství, které jsou známi jen samotné Frigg : „Tak co, Grimure? Jak to chutná?“ „Jako vousy.“ Pronesl Grimur a Erik jen vykřikl: „He! Takže nejste obdařeni. Odcházíme, Grimure.“ A zavelel k odchodu rychlostí, které se snad nevyrovnaly ani Thórovi hromy nebo kroky Hermódovi a Björn šlapal vedle něj a chichotal se z plných plic, a i Grimur popoběhl za nimi, zatímco uřezané vousy zahodil do škarpy.
Olaf za chvilku ještě hulákal: „Říkali jste, že každý z Konghelle byl obdařen!“ A Erik křičel nazpátek: „Každý, kromě tebe! Hehehehehehehe.“
Erik a Björn a s nimi i Grimur pochodovali dál mezi těmi poli a Grimur se vyptával, kde Erik přišel na ten příběh a Erik mu jen povídal, že si všechno vymyslel a s Björnem se těm lžím posmívali a posmívali se i hlouposti Olafa, který teď byl bez vousů a cítil se jak hlupák.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.