Vážený čtenáři. Následující text je pohádkou parodující vikingské ságy. Text není určen k vydání.
Sága o Grimurovi:
Kapitola první: Jak Grimur v zázračný lektvar uvěřil:
V dálných zemích na mrazivém severu, kde se nekonečné dny střídaly s nekonečnou nocí a kde nebe zdobila polární záře, stála v ostrých horách krčma. V této krčmě se scházeli bájní Vikingové, zocelení žárem bitev, ledovým oceánem a boji s mytickými draky a obry. Oslavovali svá dobrodružství a dávali průchod zpěvu a neuvěřitelným ságám o svých neohrožených výpravách a setkáních se strašlivými nestvůrami, které žily v hlubinách mrazivých moří a ve větrných výšinách hor.
Jednoho dne se dveře otevřely a přerušily zpěv a vyprávění, když do potemnělé krčmy vešel shrbený Viking, kterého vír bojů strašlivě poznamenal. Všichni Vikingové se ohlédli a viděli, jak kulhavým krokem postupuje zničený muž, aniž by na někoho byť jen otočil svou zjizvenou tvář. Jeho hrb mu nedovoloval se narovnat a zkřivená záda připomínala strašlivé trolly. V pravé ruce třemi zbývajícími prsty držel jedinou minci, která mu zůstala.
Vikingové si mezi sebou šeptali zlé řeči: „To je Grimur! Nemluvte s ním. Nosí smůlu.“ nebo „Říká se, že ho nenávidí samotný Ódin. “ a „Říkají, že žije jen proto, že ho ani v Helheimu nechtějí.“ Grimur se usadil u nejtemnějšího stolu v rohu krčmy a Vikingové se znovu dali do svých příběhů a písní.
Seděl tiše nad svou medovinou a nedbal zpěvu, ani ruchu okolo. Uzavřen do svých myšlenek pozoroval zlatavou hladinu sladkého moku a ani si nevšiml, že si k jeho prázdnému stolu někdo přisedl, dokud se z druhé strany neozval povědomý hlas. „Grimure, hehe, dlouho jsme tě neviděli.“ Grimur pomalu pozvedl svou hlavu a před sebou viděl Erika a Björna, vikingské bratry a dvojčata podobná jako vejce vejci.
Erik a Björn nebyli velcí, ani silní, ale byli vychytralí jako polární lišky a známí tím, že celý život viděli jako jednu velkou hru. Neustále se doplňovali ve svých kulišárnách a svou bystrostí dokázali udělat blbce i z největších bojovníků, jací kdy brázdili dálavy zemí skandinávských. „Máme skvělou zprávu, Grimure.“ vyhrkl Björn a Erik se hned přidal: „To tě určitě bude zajímat, hehe.“
Grimur se ani nestihl optat, jakou zprávu vlastně myslí a Björn hned začal: „Já a Erik jsme byli na výpravě a potkali jsme tu…“ na chvilku zaváhal, ale Erik ho hned doplnil: „Stařenu, Grimure. Prastarou stařenu, která znala všechna tajemství světa.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.