A tak se konečně mohli vydat na cestu pryč z té lesní říše na venkov, kde se jako Jörmugandr kroutily prašné cesty, po kterých mnoho Vikingů cestovalo do velikých měst a kde Grimur doufal, že najde takového, jehož vousy budou nacucané kořalkou tak, aby to poznal po chuti.
Erik a Björn vedli Grimura ven z lesa a spatřili na své cestě mnoho zvířat a dokonce dva jeleny. Jejich cestu už ale více nezkřížili. Grimur na každého z nich pokývl na pozdrav a děkoval jim za jejich dar, až nakonec vystoupili ze stínů prastarých lesů a před sebou viděli ta zlatavá pole a tu a tam sloupky kouře z komínů vesnických obydlí.
Kapitola čtvrtá: Jak Grimur Vikingy o vousy prosil:
Brzy Grimurův nerovný krok dopadl na prašné cesty toho norského venkova a konečně opustili ten měkký podrost lesní říše a všichni tři Vikingové postupovali mezi poli pšenice a ječmene i mnohých jiných plodin, které krmí mnohé hladové krky, směrem, kde doufali, že najdou Vikingy, jejichž vousy budou nacucané kořalkou tak, aby to Grimur poznal po chuti. Dlouho ale nepotkali nikoho, než ženy s chýšemi plnými klacků na podpal a dětmi cupitajícími za jejich sukní a Grimur si připadal, jako ty děti. Jen místo sukně měl před sebou lektvar, který mu Erik a Björn slibovali.
Erik a Björn, šlapali vpředu svižným krokem a Grimur musel tu a tam popoběhnout, aby jeho bolavé nohy stačily tomu tempu a podivoval se rychlosti, jakou cesta ubíhala pod jejich chodidly, a pomyslel si, že možná nechtějí, aby ti, kdo sdílí tu prašnou cestu, nabyli dojmu, že ten mrzák hrbatý patří k nim a proto se snaží být vždy daleko před Grimurem. A vskutku jej utvrzovali pohledy těch kolemjdoucích. Zamračené oči žen i vystrašené děti, schovávající se za sukní svých matek a nenápadně pokukujících k jeho zničenému zjevu ve strachu, že proti nim jde troll nebo jiná nestvůra, která po nocích ruší jejich klidný spánek. A slyšel i Erika a Björna, jak se pochechtávají nad nedospělými rošťáky, kteří ukazují na Grimura prstem. Grimur ale věděl, že až získá svůj lektvar, tak se zbaví těch posměšků a poví těm lidem to, čemu nerozumí.
Erik a Björn vedli Grimura dál od vesnic, snad aby jeho zjev nevystrašil pokojný život místních prosťáčků. Grimur si pomyslel, že musí rychle najít Vikinga, jehož vousy jsou nacucané kořalkou tak, až to pozná po chuti. V noci již na cestách nepotkají nikoho, než zbídačené bandity nebo hůř, strašlivé draugry, které měsíc láká z jejich hrobů.
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.