A skutečně se před nimi objevil volský povoz a na něm seděl starý Viking s vousem bílým jako první sníh, který ohlašuje začátek zimy a překrývá seveřanskou domovinu tou mrazivou přikrývkou. Erik a Björn, když spatřili starého Vikinga, jak sedí na starém povozu a veze fůru slámy snad pro celou ves, nabádali Grimura, aby jej zastavil a vyžebral z něj vousy, neboť tak starý Viking jistě vypil dost kořalky, aby to Grimur poznal po chuti.
Erik a Björn tak postrčili Grimura před sebe a když volský povoz Grimura míjel, stařec vypadal, že usíná, neboť si strašlivého zjevu Grimurova ani nevšiml. Až teprve s třetím hlasitým pokřiknutím stařec poposkočil překvapeně a celý mžourající zastavil své voli a podíval se na zničeného Vikinga, jakoby si nebyl jist, zda před ním stojí muž, či zkroucený troll. Nakonec ale dokázal rozeznat rysy člověka a s úlekem povídá „Co se tobě stalo, Vikingu? Tak ošklivé stvoření jsem ještě neviděl.“ Podivoval se stařec nad všemi těmi ranami, které zkroutily Grimurovo tělo.
„Já… nevím jistě, pane. Říkají, že mě nenávidí samotný Ódin.“ Odpověděl Grimur, jak se snažil omluvit svou ošklivost.
„Ódin, říkáš? Příteli, tebe nenávidí Freya. Ódin na takové, jako ty, nemá čas. Co vůbec chceš po starci, jako jsem já?“ Vyzvídal stařec a podezřívavě sledoval Grimura.
„Jsem na výpravě, dobrý muži. Se dvěma přáteli.“ Odpovídal Grimur, jak se snažil vysvětlit svou zvláštní prosbu.
A stařec se dal zase do řeči: „A kde jsou ti tví přátelé?“ ptal se a Grimur odpovídal: „Já… Nevím. Před chvílí tu byli. Možná už šli dál.“ A sám pochyboval o svých slovech, neboť někde z roští slyšel povědomé chichotání, které však, zdálo se, starcovi znavené uši nezachytily.
„Ha!“ vykřikl stařec a hned dodal: „To jsou teda přátelé! Odsud nejsi, protože já znám tady z okolí všechny Vikingy a nikdo z nich není tak obludný, jako ty, člověče. Co vůbec chceš v našem kraji? Jaká výprava tě mohla dovést sem do naší chudé země?“ Vyzvídal stařec a Grimur se snažil všechno objasnit: „Jsem na výpravě a potřebuju získat speciální věc.“
„Tady žádné speciální věci nemáme!“ Odmítal stařec, ale Grimur se nedal „Ale jistě máte. Potřebuji vousy. Vikingské vousy.“ A stařec se začal hlasitě smát.
„Vousy?“ a smál se smíchem, který zněl, jakoby se dusil. „Vždyť ty sám máš nějaké. Žiješ mezi Vikingy, hlupáku! Všichni tady mají vousy!“ A smál se, až jeho dobytek znervózněl.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.