Grimur začal zoufale křičet, doufaje, že jeho hlas přivolá společníky, nebo alespoň zažene nestvůry, které mohou usilovat o jejich životy. Volal stále dokola „Eriku!“ „Björne!“ nejhlubším hlasem, který byly jeho zmučené hlasivky schopny a očima prohledával nízké borovice i hrubé skály v okolí. Když tu náhle se ozval pobavený hlas: „Co tady hulákáš, Grimure? Hehe.“ a zpoza skály vykoukl pobavený Erik. „Snažíš se snad zastrašit Lokiho? Hihi.“ dodal Björn a Grimur na oba bratry zíral jako na mořská zjevení, které během dlouhých výprav oznamovala spásnou zemi.
„Kde? Kde jste byli?“ Ptal se Grimur a jeho tělo zalila vlna úlevy.
„Jsi hrozně pozadu, Grimure.“ Povídal Björn „A tak jsme na tebe čekali na pařezu támhle za tím kamenem. Co sis myslel?“ dodal Erik s úsměvem od ucha k uchu.
„Myslel jsem… Myslel jsem, že vás přepadli zlovolní gnómové. Nebo že si pro Vás přišla samotná Hel. “
„Hihihi.“ smál se Björn a Erik přidával „Jak chceš najít ingredience, když ztrácíš i svoje průvodce. Hehehe.“ A Björn hned zase dodal: „Měl ses vidět, Grimure, jak ses tvářil. Myslel jsem, že nás musíš slyšet, jak jsme se smáli. Hihihihi.“
A pak se vydali dál na cestu a Grimur si hlídal, zda se mu Erik a Björn nevzdalují a tu a tam rozpohyboval své bolavé kosti, aby přidal do kroku a dohnal ty, jímž stále nohy věrně sloužili. Méně zaměřen na hledání draků, obrů a příšerných trollů, nebo vychytralých goblinů si všímal, jak lehce a bezstarostně ho vedou Erik a Björn a jak si mezi sebou šeptají jistě legrační příběhy, neboť se z jejich úst ozývalo pravidelné chichotání.
Když se slunce na obloze sunulo níže a níže k hřebenům hor, museli se dostat do zemí, kde rostou červené bylinky, protože si Grimur konečně všimnul nenápadné rostlinky usazené mezi kamením a zavolal na Erika a Björna, doufaje, že jejich znalosti od prastaré stařeny jim umožní rozeznat, zda to je ta správná bylinka, kterou potřebuje pro svůj zázračný lektvar.
Erik a Björn si rostlinu prohlíželi ze všech stran, jako by se jednalo o kouzelný drahokam zasazený do korun bohatých králů a každý lístek prohlíželi, jako by se snažili rozeznat skutečné zlato od kočičího. Pak se jen zvedli, podívali se jeden na druhého a s úsměvem Erik začal: „Grimure, bylinka, kterou hledáme, je červená. Přijde ti tahle červená?“
„Přijde, je červená jako šupiny rudého draka, který obývá hory na severovýchodě.“ Říkal Grimur a nevěděl, zda má mít radost, nebo cítit smutek, že má špatnou bylinku.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.