Grimur nikdy neslyšel, že by v německých zemích dělali takovou věc, ale byl přesvědčen, že Erik a Björn všechny ty věci znají.
„A nejdůležitější ingredience ze všech, Grimure.“ Začal zase Erik a Björn mu do toho vykřikl: „Vousy, Grimure! Potřebuješ vikingské vousy. Hihihihihi.“
„Vikingské vousy? To nemůže být těžké.“ Odpověděl Grimur opatrně, čekajíc nějaký zádrhel.
„Musí to být vikingské vousy, které jsou to… ehmm… víš? Speciální v tom… eeehm.“ Díval se Björn na Erika a ponoukal ho pohledem, aby ho doplnil. „Musí být nacucané kořalkou.“ Doplnil ho Erik a oba se začali smát.
Grimur se divil těm řečem a obdivoval jejich znalosti a hned se ptal, jak to pozná a Björn pobaveně vykřikl. „Po chuti, Grimure! Po chuti. Hihihihihihi.“ Oba bratři se smáli tak hlasitě a Erik během smíchu opakoval „Prej po chuti, hehehehehehe! To je dobrý! Po chuti?! Hehehe.“ a smáli se, až se celá krčma otáčela.
Trvalo snad věčnost, než se uklidnili a pak Erik upřesnil: „Nejdůležitější, Grimure, jsou vousy Vikinga, který vypil tolik kořalky, že se jeho vousy tak moc nacucaly tou kořalkou, že to poznáš po chuti. Hehe…“
„Ale neboj, Grimure, my ti s pátráním pomůžeme. Kdy chceš vyrazit?“ Ptal se Björn a Erik připomínal: „Čím dřív vyrazíme, tím dřív budeš zdráv, hehe.“
A Grimur nadšeně kvitoval: „Hned chci vyrazit! Nebudeme ztrácet čas.“ A tak hned vyrazili na svou cestu. Erik a Björn vepředu a Grimur pajdal za nimi. Ani medovinu nedopil.
Kapitola druhá: Jak Grimur bylinu, jež stejná, jako ostatní je, hledal:
Po strmých cestách lemovaných velkými kameny, které připomínaly prastaré menhiry, stoupali Grimur i obě dvojčata blíže a blíže k vrcholkům hor, které se zvedaly snad až k samotným nebesům a Grimur se obával, aby nenarušili teritoria draků nebo zlovolných obrů, kteří podle pověstí požírali neopatrné cestovatele, zatímco hledal mezi ostrými skalami bezejmennou červenou rostlinku, která je k nerozeznání podobná ostatním. Zahleděn k zemi a hledaje spásnou bylinu nebo do dálav, sledujíc, zda se z poza hor nevynoří strašlivé nestvůry, ztratil své průvodce z očí.
Teprve poté si Grimur všimnul, že Erik a Björn už nejdou před ním. Řekl si, že musejí být za nejbližší skálou, podél níž se cesta vinula jako nekonečný had prozkoumávající předlouhé průsmyky i úzké průrvy. Když však přispěchal, aby se podíval, Erika a Björna neviděl a neviděl je ani za dalším kamenem a ani za tím dalším. Snad je nesežraly zlořádní gnómové, pomyslel si a se zoufalstvím v jeho zničené tváři hledal své dva společníky celý ustrašený, že bez nich se už nikdy nevyléčí.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.