A Singrid stála nad ním a křičela na něj, jak tam ležel v tom mělkém korytu „Takhle končí ty tvé výpravy! Podívej se na mou dceru! Pro ty tvoje výpravy ani nezná svého otce! A teď táhni, mrzáku!“ A Grimur, jen co se vyškrábal z té horské strouhy, celý mokrý se dal na ústup a Singrid už otravovat nechtěl, neboť mu ten výprask stačil.
Jakmile se z vody dostal a Singrid nechal za sebou, přepadla jej úzkost z toho, že snad jeho pád do vody poškodil ingredience, které už nasbíral. Brzy ale zjistil, že ten strach byl zbytečný a všechno zůstalo netknuto. Jak tak ale prohlížel ty věci, uvědomil si, že se voda z pramene vsákla do jeho oblečení a tak stačí, když ji vyždímá. Jist si ale nebyl a tak jen, co vodu ze svého šatu vymačkal, vyhlížel Erika a Björna, aby mu pověděli, zda to takto stačí.
Erik a Björn se brzy vskutku objevili, v očích slzy od smíchu a stále se chichotali tomu, jak Grimur poražen byl ženou, co prádlo prala a jak vymáchal se v potoce. Na Grimurovo naléhání, zda voda, kterou získal, stačí, se dívali s humorem: „Víš, proč potřebuješ vodu od pramene, Grimure?“ Ptal se Erik s úsměvem od ucha k uchu.
Grimur, obávaje se, že se k prameni černého potoka bude muset vrátit, jen zašeptal: „Aby nebyla znečištěná?“ A Björn mu na to příkývl: „Přesně tak, Grimure, hihi. Jak ženy v potoce perou prádlo, tak mýdlem zničí její speciální vlastnosti. Hihihi.“
Grimur se díval na tu vodu, kterou pracně nasbíral a tušil, že je k ničemu. „Takže … mé oblečení ji zničilo…“ Povzdechl si Grimur, ale Erik se mu vysmál: „A copak tvoje oblečení vidělo nějaké mýdlo? Hehehehe.“ A oba bratři se smáli hlasitě, dokud Björn v tom smíchu neprohlásil: „Oblečení nevadí, Grimure, hihihihi.“ A Erik se hned přidal: „Zbal svou vodu a najdeme lepší místo pro lektvar.“ A Björn zase: „Když tak to nasbíráme všechno znovu.“ A než se Grimur stihnul strachovat, že celá výprava by mohla být k ničemu, se ti dva dali na svižný pochod a Grimur měl co dělat, aby jim vůbec stačil.
Kapitola šestá: Jak Grimur lektvar míchal:
Když Slunce vystoupalo na svůj vrchol, dorazili do míst, kde skály byly porostlé mechem, a vypadaly jako dávní obři, kteří pro svou zlovolnost proměněni byli v kámen tak, jak zrovna stáli a Grimur, poslouchaje rad obou dvojčat, připravil své přísady a začal míchat ten svůj lektvar.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.