Když se dostali do míst, kde bylo slyšet jen zpěvu ptáků, nebo možná neznámých kapel zákeřných elfů, se Erik s Björnem podívali na Grimura a Erik tiše povídal: „Grimure. Tady někde to už může být. Někde tady už mohou být jeleni, které potřebuješ. Pamatuješ si, co máš dělat?“
A Grimur, vyděšen, aby nepřilákal svým hlasem zlovolné bludičky, potichu odpověděl: „Musíme ho chytnout a zatřást s ním, aby mu upadly parohy. A ty parohy pak nadrtíme kamenem.“
„Přesně tak.“ Přikyvoval Björn. „Už jsi někdy chytal jelena, Grimure?“
„Snad ano. Myslím, že jako dítě. Slyšel jsem, že když ulovíš jelena, tak jeho maso musíš sníst, jinak rozzuříš všechny bohy.“ Povídal bázlivě Grimur.
„A proto ho nebudeme lovit. Hehe.“ smál se Erik. „Musíme ho chytit a zatřást s ním a pak ho zase pustit. Hihihi.“ Doplnil Björn.
„Grimure…“ Začal zase Erik a Grimur očima přeběhl na jeho tvář. „Když uvidíš jelena, tak se k němu musíš přiblížit. Jinak ti uteče. Hehehe.“ Pokračoval Erik a Björn hned přitakal „Takový jelen, když se vyplaší, tak je rychlý, jako divoké větry svalbardských nocí. Hihi.“ „A silný jako Thórovo kladivo. Hehehe.“ přidal zase Erik.
Grimur slyšíc ta slova o majestátných paroháčích se hned vyptával „Ale Jak? Jak jej mám chytit?“
A Björn s úsměvem povídá „Rukama, Grimure. Rukama. Hihihihihi.“ A oba bratři se smáli tak nahlas, že všichni ptáci utichli ve strachu z toho prapodivného zvuku. Pak Erik zase dodal „Když uvidíme Jelena, tak se musíme tiše připlížit a až budeme blízko, tak ze všech sil vyběhnout a jelena chytit, dokud to nečeká, Grimure. Hehe. Ale nezapomeň s ním hned zatřást a hned ho zase pustit, protože když ho nepustíš, tak se celé stádo jelenů přijde pomstít za tvou troufalost. Hehehe.“
„Ale… Co když mu parohy neupadnou?“ Ptal se Grimur, aby utišil svou duši, která tuhla nad strašlivou tíhou svého úkolu.
A Björn povídal: „Když mu parohy neupadnou, tak jsi málo třásl. Hihihi.“ A Erik ho hned spěchal doplnit „Ale pustit ho musíš. Hehehe. Přece nechceš rozzuřit Fenrira. To bys byl opravdový hlupák. Hehehe.“ A Grimur věděl, že strašlivého Fenrira rozzuřit nechce a Björn se zase přidal: „Takže když jelenovi parohy neupadnou, tak musíš chytit jiného jelena a zatřást s ním silněji. Hihihi.“ A než se Grimur rozhodl pro další otázku, Erik a Björn se dali na cestu ještě hlouběji do lesů a Grimur je musel následovat.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.