Poté, co prozkoumali s Erikem a Björnem snad všechny červené bylinky, které mocná Sif rozesela po dálavách severských zemí, se posadili, aby dali odpočinout zmoženým chodidlům a nechali plíce v klidu nasát chladný severský vzduch, aniž by osvěžující vůni narušili neustálou chůzí.
Jak seděli a tiše jedli hutný chléb a zapíjeli jej pramenitou vodou z blízké studánky, si Grimur všiml nenápadného lístku a pronesl: „Támhle. Támhle je další červená bylinka.“ Ani nedoufal, že by to mohla být ona.
Björn se ohlédl a povídá: „Grimure, kolikrát jsme ti říkali, že musí být červená jako…“ Ale Erik mu skočil do řeči „Jako tahle. Přesně jako tahle, Grimure. To je ona.“
Grimurovi se rozzářily oči štěstím a Björn se zmateně zadíval na svého bratra, který pokračoval ve své řeči: „ A protože je to ona, tak se konečně můžeme vydat za dalším úkolem a nemusíme řešit nějaké další nudné bylinky. Hehe.“ A Björn pochopil a přidal se ke svému bratrovi: „Takže můžeme jít chytat jelena. Máš vynikající zrak, Grimure. Podařilo se ti najít správnou bylinku. A potřeboval jsi k tomu jenom 326 pokusů. Hihihi.“
A tak Grimur vyskočil z kamene, na kterém usedal a s obrovskou péčí, takovou, se kterou matky dávají ulehnout svým dětem, vyzvedl křehkou rostlinu z půdy a opatrně jí uložil do svého vaku, mezi stránky knihy, kterou kdysi dostal a už zapomněl od koho. Když byl hotov, tak byli všichni tři připraveni sestoupit z vysokých hor do hlubokých lesů ve snaze najít jelena a jeho parohy.
Kapitola třetí: Jak se Grimur zatřást s jelenem snažil:
A tak sestoupili z výšin hor, z té strašlivé země draků, obrů a příšerných trollů, aniž by spatřili jejich hrůzostrašné pohledy a Grimur si oddychl, neboť věděl, že pouze znalosti Erika a Björna a snad štěstěna sama umožnila se vyhnout jisté zkáze v čelistech horských nestvůr nebo v náručí mrazivých větrů. Sestoupili do panenských lesů tvořených stromy starými jako sémě vikingské, a nořili se hlouběji a hlouběji do zelenohnědých krajin, kde jim nebe zastínily koruny vysokých jehličnanů, které opanovaly tuto zem před dávnými věky a v jejichž hlubinách čekali zlovolné bludičky na zabloudivší nešťastníky, aby využili slabost jejich srdcí a ukradli jim jejich zoufalé duše.
Erik a Björn navzdory strašlivým nebezpečím, které mohou zkřížit jejich cestu, znovu nabrali na dobré náladě. Postupovali dále, jakoby snad starobylé ságy nikdy nezasáhli jejich mysl a vyprávěli si zábavné příběhy, jejichž obsah zůstával Grimurovi skryt, neboť jeho zničené nohy nemohly udržet tempo svých průvodců a tak neustále pajdal vzadu za nimi.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.