„Přesně tak, Grimure. Hihi.“ Smál se Björn.
„Takže je to ona?“ kvitoval s nadšením Grimur.
„Jasně že ne. Tvoje bylinka potřebuje být červená jako šupiny draka, který obývá hory na severozápadě, Grimure. Hehehe.“ vykládal s úsměvem Erik
„Drak na severozápadě?“ Divil se Grimur, protože o takovém drakovi nikdy neslyšel a hned dodal: „Ale na severozápadě je přece moře.“
„Moře a hory, kde je rudý drak. Hehehe.“ Přidával Erik a nenechal se vyvést z míry. „Co jsi to za Vikinga, když nevíš o drakovi v horách na severozápadě… Grimure, Grimure. Hihihihihi.“ Dodával k tomu Björn.
„A jakou barvu má drak na severozápadě?“ Ptal se zmateně Grimur.
Erik se podíval a povídal „Víš jakou barvu má drak na severovýchodě? Tak drak na severozápadě má k nerozeznání podobnou. To je přece jasný. Hehehehe.“ A než Grimur stihnul cokoliv říct, tak jen Björn důrazně odsekl „Musíme jít dál, Grimure.“ A Oba vyrazili tak rychle, že jim Grimur sotva stačil.
A tak putovali dál a dál. Dvě vikingská dvojčata, která s vtipem na ústech postupovala skrze rozviklané kameny a za nimi pajdavým krokem zničený Grimur hledajíc červené bylinky. Stoupali výše a výše do země nízkých borovic, holých skal a ostrých větrů. Do dálav, kde nebe bojuje se zemí a trollové se přetahují s obry o kamenné cesty stvořené snad samotným Thórem.
Tu a tam mezi drobnými kameny, které kdysi bývaly majestátnými horami, než je zdolala obrovská síla nebes, zahlédl Grimur nenápadnou rostlinku a doufaje v úspěch volal své společníky. Jak se ovšem ukázalo, bylinka, kterou Grimur potřeboval, byla mnohem vzácnější, než si myslel. Erik a Björn si rostlinu vždy prohlédli a odmítli, protože někdy byla málo červená a jindy zase příliš. Někdy měla příliš lístků, jako má chapadel strašlivý kraken a jindy zase málo, jako je hor v nádherném Dánsku. Někdy měla stonek porostlý chloupky tak hustě, jako bývají porostlé líce mocných Vikingů a jindy řídce, jako roste pšenice v zemích Grónských. Vždy ale Erik a Björn s úsměvem a smíchem ponoukali k další cestě a Grimur obdivoval jejich dobrou náladu a nekonečnou vytrvalost.
Jak ale postupovali dále a dále, tak i samotné slunce začínalo být unavené a úsměv ze rtů Grimurových společníků postupně opadával. Jejich vysvětlení, proč bylinky, které Grimur našel, nejsou ty pravé, začínaly být čím dál vágnější. Vypadalo to, že jsou pátráním unavení a jak se vytrácela jejich energie, která se zdála být hluboká jako korbely v krčmách Valhaly, tak se Grimur ponořil do pocitů, že spásnou bylinu nikdy nenajde.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.