A neuběhlo mnoho času, když se jim naskytl pohled na dalšího jelena, který se zdál být ještě mladý a nevyzrálý a Erik říkal potichu Grimurovi: „Vidíš ho, Grimure? Chytit tohohle bude prkotina. Hehe.“ A Björn se hned přidal: „Je to ještě kluk. Ještě neví, jak to na světě chodí. Hihihi.“
A v Grimurovi se zjevila naděje, že tentokrát snad bude úspěšný a podaří se mu získat zázračné parohy, které potřebuje do svého lektvaru. „A jak ho chytíme?“ Ptal se Grimur a nechtěl skončit jako posledně.
„To je jednoduchý, Grimure.“ Začal Björn a Erik jej doplnil: „My půjdeme z tamté strany a ty odsud. Až Björn zakřičí, tak vyběhneme a naženeme jelena přímo k tobě.“ A tak se domluvili a polehoučku našlapovali na lesní půdu, přibližujíc se k mladému kusu, když tu náhle si mladý jelen všiml nemotorného Grimura, ale místo útěku jen stál a pozoroval, jak se nejistý Grimur zastavil, hledíc jeden druhému do očí.
Tu náhle se ozval Björnův výkřik a bratři běželi za jelenem a rozhazovali rukama, aby jej nahnali ke Grimurovi a mladý paroháč se skutečně rozeběhl a proběhl kolem zkoprnělého Grimura a dvojčata křičela: „Chyť ho, Grimure! Chyť ho!“. Grimur se konečně dal do pohybu a snažil se dostihnout zvíře uhánějící rychlostí, které nemohl stačit. Zdálo se však, že štěstí stojí na straně Grimurově, neboť jelen, neznaje takových situací zmatkoval a přeskakoval přes nesčetné potůčky, které narušovaly lesní podklad a dal tím Grimurovi čas se přiblížit. Když se však Grimur dostal blíže a pokusil se natáhnout po tom hnědém tvorovi, nohy se mu zamotaly do kořenů a on upadl obličejem přímo do té lesní strouhy a jelen zmizel kdesi mezi stromy, zatímco Erik a Björn se smíchy váleli na zemi a nemohli zadržet svou škodolibou radost.
Nedlouho po setkáním s mladým jelenem přivedli Erik a Björn Grimura na mýtinu vsazenou do hlubin tohoto pradávného lesa, kterou tady vysekali snad samotní bohové, neboť kdo jiný by mohl vymyslet tu nádhernou plochu pokrytou vysokou trávou a barevnými kvítky ze všech stran obklopenou lesem, než Sif a ti, kteří bdí nad tímto světem?
Protože bylo pozdě a Slunce již postrádalo svých sil, se rozhodli, že se utáboří. Rozdělali tedy oheň a Erik s Björnem vyprávěli fantastické příběhy o zemích ještě dál na severu, kde mrazivý led pohltil samotné moře i o teplých krajích na jihu, kde oblaka nikdy nepláčou. Vyprávěli o svých cestách tak úžasných, že se nedalo odhadnout, zda se skutečně udály a Grimur obdivoval jejich znalosti a připadal si, že konečně někam patří a přál si, aby i jeho výprava byla tak úspěšná jako ty, o kterých teď slyšel.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.