Grimur poslouchal všechny ty příběhy, kterými jej zasypávali jeho společníci, až se nakonec Björn zeptal: „A co tvoje výpravy, Grimure? Vyprávěj nám o nich.“ A jeho hlas přetékal vírou, že každý Viking musí mít za sebou takových výprav aspoň tucet. „Byl jsi vůbec někdy na výpravě? Hehe.“ Zeptal se Erik, rozbíjíc Grimurovo nejisté ticho, které nastává, když není o čem vyprávět.
„Ano.“ Začal Grimur. „Byl jsem. Ale už si to nepamatuji.“ Pronesl potemněle a Erik s Björnem spustili svůj smích. „Jak si můžeš nepamatovat vlastní výpravy, Grimure? Hihihi.“ Vysmíval se Björn.
„Pamatuji si, že jsme byli na Drakkarech. Stovky Drakkarů cestovaly po rozbouřených mořích a snažily se vyhnout sítím, které na nás nachystala Rán na naší výpravě do dalekých zemí. Už nevím, kam. Nevím ani, kdo nás vedl, ale jistě to byl velký muž, neboť se mu klaněli ti největší Vikingové, které jsem kdy viděl a i já jsem se mu uklonil.“ Začal své vyprávění Grimur a snažil se vybavit si nejasné obrazy v té husté mlze, která zastírala jeho mysl. „Dorazili jsme k nějaké zemi. Pamatuji si déšť. Pamatuji si, že jsme bojovali. Snad proti démonům, snad proti nestvůrám a možná to byli lidé. Už nevím, ale pole tehdy zalily nekonečné potoky krve a mě samotného odnesli na loď a neměl jsem sil ani tolik, co mám teď. Pamatuji si hromady padlých a pocit, že jistě nastal Ragnarök a ptal jsem se ostatních, zda už Fenrir sežral Ódina. Pamatuji si, že mě poté vyložili na pobřeží v zemích norských. Ukázali prstem a řekli ‚Tam. Tam je kraj, kam náležíš, Grimure.‘ A tak jsem šel tím směrem. Snad jsem se v těch zemích narodil. Snad mě tady někdo očekává. Nevím.“ A Grimur se odmlčel a Erik s Björnem snad poprvé nevěděli, co a jestli vůbec něco mají říct.
Nakonec však Erik navrhl konečně, že se mají vydat do končin země snů a že budou držet hlídky, aby odstrašili zlé duchy a zlovolné bludičky, kdyby se snad snažili o jejich spící druhy. Grimur byl tím, kdo se přihlásil jako první a tak, zatímco Erik a Björn zavřeli svá těžká víčka, Grimur bděl a poslouchal, jak sovy střídají sokoly a vlci smutní nad Fenrirem, který trpí v okovech. Ničeho se však neudálo a po hodinách bdění se i Grimur mohl ponořit do svých snů, když jej Erik vystřídal.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.