Ráno, když Slunce zase začalo sílit, se Grimur probudil ze svého odpočinku. Erik a Björn se už připravovali na další cestu „Stávej, Grimure, ty ospalče. Hihihi.“ Utahoval si Björn a Erik se hned přidal: „Byl tady medvěd a na něm jel zajíc a říkal, že ho čeká turnaj v Normandii. Hehehe.“ A oba bratři se smáli a Grimur nevěřil, co se prý všechno událo, když spal.
Brzy se všichni vydali na další cestu směrem, kterým Erik a Björn ukázali a Grimur se snažil najít dalšího jelena, neboť stále nezískal parohy pro svůj lektvar. Cítil, jak mu spánek dodal sil a věřil, že když se mu podaří jelena chytit, tak s ním jistě dokáže zatřást a smést tak parohy z jeho mocného čela.
A jakoby se na něj usmálo štěstí. Erik a Björn, kteří jako vždycky šlapali vepředu před pajdavým krokem Grimurovým, se náhle zastavili a ukázali na jelena, který byl tak veliký, že Grimura napadlo, zda to není nějaký obr, o kterém ještě neslyšel, a bylo mu jasné, že ne ti předchozí, ale tento je skutečný král lesní říše. Erik a Björn říkali, že jelena naženou směrem ke Grimurovi a Grimur jej chytí do svých paží a zatřese jím. Grimur začal pochybovat a nevěděl, zda se mocnému zvířeti postavit, nebo se mu uklonit. Nakonec však přistoupil k jejich plánu.
A vskutku se brzy ozval výkřik a Erik s Björnem vyběhli ze svých úkrytů a jelen se rozeběhl vstříc náručí Grimurově a ten připraven na svou chvíli roztáhl ruce k tomu tvorovi, odhodlán k pohybu, až se jelen pokusí uhnout stranou. Jelen však sklonil svou tvář k zemi a proti Grimurovi nastavil svá obrovitánská paroží. Grimur, vstříc té obrovské moci cítil, jak mu buší srdce a pochopil, jak nepatrným je proti té síle, která se na něj řítí.
Snad aniž by sám chtěl, se jeho nohy rozhodly pro útěk a jelen běžel za ním, jako by snad neviděl nic jiného. Grimurovi boty dopadaly mezi větvičky keřů borůvek a slyšel za sebou kopyta jelenova a to všechno překonával smích Erika a Björna. Grimur utíkal a utíkal a vyběhl na nízký pahorek a na druhé straně upadl a skutálel se níže a zastavil se až dole, ležíc na zádech a viděl, jak nad ním přeletěl ten obrovský jelen, jakoby snad měl doletět do bájného Vinlandu, o kterém se nevěděla, zda vůbec existuje. Země se otřásla, když čtyřnohý král dopadl zpět na zemi a uháněl krokem ladným někam mezi stromy. Grimur si připadal malinký, jako brouk, který se setkal s královskou družinou, když pozoroval to majestátné stvoření.
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.