„Já nepotřebuji jen tak ledajaké vousy, starče. Potřebuji vousy Vikinga, kterému se tak nacucaly kořalkou, že to poznám po chuti.“ Snažil se vysvětlit Grimur, ale stařec se smál tak nahlas, že se ani na odpověď nezmohl a pěstí si bušil na koleno, jak se snažil ovládnout.
„Prosím, dobrý muži. Dej mi kousek svých vousů, abych je mohl ochutnat. Stačí jen pramen.“ Snažil se žebrat Grimur, ale stařec se jen smál. Nakonec se však dokázal znovu zeptat: „A na co potřebuješ takové vousy?“ A Grimur hned zase vysvětloval: „Na lektvar. Potřebuji je do lektvaru, který vyléčí má zranění a až se mi to povede, tak se ti za tvou dobrotu odvděčím.“
A stařec jen zvolal: „To je blbec, to svět neviděl! Hahahaha. Prý lektvar, který ho vyléčí! I to zvíře, co táhne můj povoz, má víc rozumu, než ty. Jedem!“ a znovu rozjel svůj povoz a smál se nahlas, až jeho staré oči ronily slzy velké, jako podzimní kroupy, ještě dlouho potom, co jej Grimur ztratil z dohledu. A jak odjel, tak si vousy ponechal.
Grimur stál tam na té cestě a pozoroval toho starce, jak jede pryč, jakoby snad on byl tím jediným, kdo nese vousy dostatečně nacucané kořalkou. Poslouchal ten starcův smích a praskání štěrku pod kováním kol a ještě než mu povoz zmizel z očí, se z roští u cesty vynořil Erik a za ním jeho bratr Björn. Oba se chechtali a Erik povídal: „Grimure, Hehehe, Takhle ti vousy nikdo nedá. Hehe.“ Posmíval se.
„Proč jste se schovávali?“ Ptal se Grimur a Björn mu odpovídal: „Nejenom, že vypadáš jako žebrák…“ začal, ale Erik mu skočil do řeči: „Ty i mluvíš jako žebrák, Grimure, hehe.“
A jak tak na ně Grimur unaveně zíral, tak Björn zase spustil „Musíš si víc věřit a jasně říct, co chceš. Hihihi.“ A Grimur obdivoval tu sebejistotu, kterou Erik a Björn Hýřili, jakoby snad každý den získávali vousy od Vikingů po všech cestách od Miklagardu po Finnmark.
„Ale už se neschovávejte.“ Naléhal Grimur, doufaje, že mu bratři příště pomůžou a Erik jen pokyvoval: „Ničeho se neboj, Grimure, hehe. Příště budeme přímo u toho. Hehehe.“ A Björn svého bratra rychle podpořil: „Abychom slyšeli každé slovo, až zas budeš chtít jejich vousy. Hihihi.“ A dřív, než se Grimur zase nadechl, Erik zavelel a oba bratři vyrazili vpřed a Grimur zase pajdal za nimi.
Netrvalo dlouho a před nimi se objevil vysoký Viking oděný v barevném šatu, pokrytý cetkami barevnými jako oděv šašků a bradu měl hrdě vzhůru, jakoby mu patřil celý svět. Za ním pomalým krokem pochodoval unavený mezek, který nesl na zádech vaky veliké, jako měl jeho majitel břicho a s ním dva statní válečníci v kroužkové zbroji.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.