Stráže i obchodník se zastavili a nevěděli, co si mají o myslet o dvojčatech, která přispěchala Grimurovi k pomoci. A obchodník opatrně pronesl: „A Vy dva jste kdo? Pacholci, co vedou zvíře do cirkusu?“
A Björn hned spustil: „Nestarej se o nás, obchodníku. Hihihi.“ „Zatím nás stejně nejsi hoden. Hehehe.“ Doplnil Erik a Grimur a obdivoval, s jakou pevností tam stáli.
Obchodník se rozzlobil a začal křičet: „Já, že nejsem hoden mrzáka a dvou spratků?! Já, Olaf z Konghelle Vás nejsem hoden!?“ Zlobil a červený byl jak kštice Erika Rudého. „Ani kdybys byl z Nidarosu. Hehe.“ Posmíval se Erik.
„Jak se opovažujete!? Stráže!“ Křičel obchodník a strážci čekali na rozkaz. Než však stihl vyštěknout ten osudový povel, tak jej Erik zase zastavil: „Jak ty se opovažuješ? Hehehe.“ A Obchodník jen zmateně zíral a pak se ptal: „Opovažuji se co?“ A Björn se přidal do té debaty: „Otravovat nás. Posly domu Hardradů. “
„Hadradů?“ A obchodník náhle ztratil svou jistotu a strážci se dívali jeden na druhého zmatení tak, jak byl před chvílí Grimur. A Sám Grimur se podíval na oba své společníky, neboť věděl, že žádnými posly nejsou.
A nastalé ticho zase přerušil Erik: „Máme velký úkol, Olafe a i ty na tom můžeš vydělat.“ A Grimur se už chystal rozpovídat, ale Björn mu skočil do řeči dřív, než byť jen hláska vyšla z Grimurových úst. „Grimur není jen tak ledajaký mrzák. Má neuvěřitelnou schopnost, Olafe.“
„O jaké schopnosti se bavíme?“ vyzvídal Obchodník a Grimur se už úplně ztratil v těch slovech, ale Erik zase pokračoval: „Grimur byl velký bojovník, který bojoval v řadách knížat i císařů ve východních zemích. Hehehe.“
„Jakých císařů?“ zajímal se Olaf a v jeho hlase už byla pouze zvědavost. „Císařů, kteří i prapory měli fialové. Hehehe.“ Doplnil jej Erik.
„Takového císaře bych chtěl vidět.“ pochyboval obchodník, ale Björn jej zase odrazil „Pak musíš do Miklagardu. Hihihi.“ A Erik se k němu přidal: „Když tam řekneš, že se znáš s Grimurem, tak ti ukážou jeho sochu. Hehehehehehe. Grimur totiž padl v bitvě, když bránil jejich císaře. Hehehe.“ A oba bratři se nahlas smáli a Olaf zíral na Grimura.
„Jak mohl padnout, když tady stojí? Myslíte si, že jsem hlupák?“ Rozčiloval se zase Olaf a Erik mu hned odpověděl: „Musel bych ti vyprávět příběh, abys to pochopil. Hehehe.“ A Björn se k tomu přidal: „A na příběhy nemáme čas. Hihi. Ale za zlatku si čas uděláme. Hihihi.“ A Erik mu zas skočil do řeči: „Zlatka? Ten příběh je alespoň za tři zlatky.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.