Obchodník, jak pozoroval ty dva, tak vytáhl zlatou minci a hodil jí Grimurovi a ten sotva stihl ten peníz chytit a obchodník povídal: „Tady máš zlatou minci a povídej.“
Erik minci sebral z Grimurových rukou a prohlédl si jí na světle, jako by nevěřil, že může býti pravá a pokývl, že bude vyprávět. Naposledy ještě odkašlal, rozhlédl se a začal: „Jak jsem říkal, Grimur bránil císaře a při strašlivé řeži zatarasil horskou cestu, kde bitva probíhala, a sám srazil každého, kdo se mu postavil a tím zadržel obří vojsko pouštních lidí, zatímco jarl…“ „Císař, Eriku, císař. Hihihi.“ Opravil jej Björn a Erik pokračoval: “…Císař mohl utéct za hradby Miklagardu, takže Grimur zachránil celou jeho říši. Hehehe.“
Obchodník vypadal, že nevěří jedinému slovu, ale jeho strážci hltali každou větu a Grimur přemýšlel, odkud vzal Erik ten hrdinský příběh a Erik pokračoval: „Jasně, že Grimur nemohl zadržovat celé vojsko napořád, takže ho ta horda nakonec zdolala.“
„Tak jak to, že tady stojí?“ Vstoupil do vyprávění obchodník a Björn jej drze okřikl: „Když do toho budeš kecat, tak žádný příběh nebude.“ A obchodník zase zmlkl a Erik se dal znovu do vyprávění: „Grimura pak soudily valkýry a uchváceny jeho hrdinstvím, poslaly jej do Valhaly. Grimur ale chtěl do Fólkvangu a celý Asgard se shodl, že se nesluší mu to nedovolit. Když ale Hugin a Munin prozradili Ódinovi, že Grimur okouzlil samotnou Freyu a chystá se z ní učinit svou ženu…“
„Cože?“ Zastavil to hlasitě Olaf a nevěřícně zíral na Erika: „To chceš tvrdit, že nádherná Freya, krása sama, se nechala unést tímto obludným mrzákem?“, ale než stihl povolat své stráže, Björn jeho hněv zastavil: „V té době ještě nebyl mrzák, pitomče!“ A jen, co se Olaf nadechl, aby spustil svou zlobu, jej Erik zase napomenul: „Neřeš takové blbosti a poslouchej. Stejně tomu nerozumíš.“
Olaf, celý zaskočený z té jejich troufalosti nevěděl, co má říci a stráže sami byli ponořeni do příběhu tak, že jej chtěli doposlouchat bez bojů a šarvátek a Erik se znovu dal do vyprávění: „Když se Ódin dozvěděl o té jejich lásce a že si Grimur nárokuje, co patří Ódrovi , tak se rozzuřil a nařídil svrhnout Grimura do Helheimu. A tak se taky stalo. Ale Grimur se rozhodl, že v Helheimu nezůstane. Postavil se samotné Hel a ta na něj za jeho troufalost seslala kletby a Grimurovu tvář i tělo pokryly jizvy, jaké nese doposud. I přesto se rozhodl odejít a porazil v boji Garma a vysadil Helgrind ze svých pantů.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.