Grimur, zamýšleje se, proč ta žena pere své prádlo právě tady a ne blíže k vesnicím, kde perou prádlo všechny ženy, se chtěl vydat tím směrem, ale Björn jej rukou zastavil a spolu s Erikem jej odtáhli trochu zpátky a Björn na něho doléhal: „Zbláznil ses, Grimurem. Copak nevíš, kdo to je?“ Grimur se ohlédl a snažil je najít na ní cokoliv, co by mu napovědělo, zda snad před ním prádlo nepere Hel, nebo Ráh, nebo zda snad nejde o samotného Lokiho převlečeného do ženského šatu. Ničeho však nespatřil.
Erik mu ale rychle vysvětlil, kdo že to tam pracuje: „To je Singrid, Grimure. Žádný Viking, který je při smyslech, by tam za ní nešel.“
Grimur, zmaten z toho strachu však položil otázku: „Ale proč ne? Je krásná.“ A Björn mu povídal: „To je i Hel, když je k tobě otočená bokem. Věř nám, Grimure. Vrátíme se později.“
A Erik k tomu dodal: „Říká se, že si pro ni samotná Hel přišla, ale Singrid ji dala takovou facku, až jí půlka těla odumřela .“ „Ale jak by Hel mohla polovina těla odumřít?“ pochyboval Grimur a Björn se jal to objasnit: „Protože než stihla udeřit i druhou tvář, tak Hel v hrůze utekla.“
„Ale to je přeci nesmysl.“ Oponoval Grimur a rozvíjel tu myšlenku: „Je to jen žena. A má dceru. Nemůže být hrozivá, když se to dítě veselí.“
Ale Erik se přesvědčit nedal: „Věř nám, Grimure. Bude lepší, když půjdeme pryč a vrátíme se za pár hodin. To už tady nebude.“ A Björn se k tomu naléhání přidal: „I lední medvědice milují své mladé, Grimure. Ale cizí smetou jedinou ranou“
Grimur ale čekat nechtěl. Hlavou mu létala představa, že jedině ta voda mu chybí pro jeho elixír a že čím dříve ji získá, tím dříve bude elixír držet ve svých zničených rukou a tak poprvé za celou tu výpravu, pochyboval o tom, co mu Erik a Björn říkají. Díval se na ně a díval se i na tu ženu a navzdory těm varováním, rozhodl se neposlechnout, neboť konečně v sobě našel odvahy, která přerůstala tu, jež tkvěla v obou dvojčatech: „Potřebujem tu vodu. Už nechci na nic čekat.“ A vydal se z jejich úkrytu, nedbaje na všech varování.
Erik a Björn zůstali vzadu. Vzdali snahu Grimura zastavit, ale opustit jej taktéž nechtěli. Sledovali tak z povzdáli, jak se Grimur blíží k té ženě svým pajdavým krokem. Grimur si prohlížel Singrid, jak se k ní blížil. Její rusé vlasy, štíhlou postavu a hebké ruce, které byly tak v rozporu s varováním, kterého se mu dostalo. I přesto cítil nervozitu zvláštnější, než když se bál, že gnómové jeho společníky unesli, nebo když jelen otočil proti němu své majestátné paroží a necítil ani takovou nervozitu, když Olaf z Konghelle poslal na něj své mocné stráže. I přesto se pomalu, dopadaje na pravou stranu blížil k potoku, doufaje, že Singrid nemá v duši temných míst.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.