Kapitola pátá: Jak Grimur strašlivý souboj svedl:
A tak ráno se všichni tři zase postavili na nohy a vyrazili směrem k horám, neboť věděli, že tam mezi ostrými skalami a rozviklanými balvany pramení z hlubin země černý potok, o němž byl Grimur přesvědčen, že jeho voda dovede spojit ingredience, které na své výpravě posbíral a vrátit tak Grimurovi jeho zdraví a učinit jej zase silným.
Erik a Björn šlapali vpředu svižností, která jim byla vlastní a tak jako vždycky si povídali své vtipné příběhy a oba se chichotali tomu, co Grimur, pajdaje za nimi, neslyšel. Grimur si je i přes to nenechal utéct a tu a tam přidal do svého kroku, když šlapali do kopce k hranicím zemí velikých obrů, strašlivých draků a zákeřných trollů.
Grimur ovšem věděl, že v těchto skalách příšery nejspíš nepotkají, neboť po cestě viděl ženy a jejich ratolesti jak nesou prádlo k potoku, aby jej zbavily nečistot a dodaly jim novou svěžest a přemýšlel, že i on si jde k potoku za tímto cílem.
Erik a Björn ho ale vedli dál, než se ženy odvážily a Grimura postupně přece jen navštívila nervozita z představy, že na ně odněkud vyskočí strašlivý troll a obříma rukama rozbije jejich těla. Pak si vzpomněl, jaká odměna jej čeká a musel se usmát a přemýšlel, jak se svým společníkům odvděčí, až jej bolesti opustí.
Neuplynulo mnoho času a dostali se mezi skály, které vypouštějí do světa ten černý potok, jehož vody mohou Grimurovi navrátit jeho zdraví a učinit jej zase silným a čím blíže byli k tomu prameni, tím silnějším se Grimur cítil, když ne tělem, tak alespoň duší a i Erik a Björn to museli cítit, neboť se veselili více, než kdy předtím.
Aniž by tak spatřili jediného obra, aniž by na jejich těla dopadl stín draků a aniž by snad jejich cestu zkřížili příšerní trollové, se dostali do míst, kde již bylo slyšet bublání té zázračné vody, která si razila cestu mezi oblázky a ostrými kameny a pomalu prořezávala skálu na dvě.
Když však už téměř byli o svého cíle, spatřili o pramene ženu, jak klečí na kameni a máchá prádlo v tom studeném pramínku a malou dívku opodál, jenž ještě nedávno živa byla z prsu matky, jak prohlíží si pestrosti motýla. A soustředěna na svou práci si žena těch tří nevšimla.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.