Grimur se podíval na ty dva bratry a nesouhlasil: „To přece nemůžu. Nemůžu někomu vzít jen tak vousy.“ A snažil se s tím opilcem zacloumat, a když se neprobral, tak cloumal víc. „Vždyť nepotřebuješ moc, Grimure. Hehehe.“ Chichotal se Erik a Björn se k němu přidal: „Stačí jen pár vousů na ochutnání. Hihihi.“
Grimur věděl, že mají pravdu a Viking ráno nic nepozná, ale ani to jej nepřesvědčilo, že má vzdát své pokusy a svým cloumáním doplněným o svá slova skutečně přivedl opilce k životu, ale ten vykřikl něco jako: „Říkám… říkám vám… ten sud nebyl… Hmmrph… nebyl vůbec.“ A převalil se na druhý bok a zase chrápal, jako by spal celou dobu.
Erik a Björn, smíchy se nemohli nadechnout a Grimur zmateně na ty dva koukal a myslel si, že tenhle by vskutku mohl mít ty správné vousy. Zacloumal s ním tedy znovu a jemnými fackami se snažil probrat jeho zmatenou mysl a v tom opilec oči sotva otevřel a rukama odstrčil Grimura od sebe a zahuhlal „hermht… kšá, kšá, potvoro… říkal jsem… říkal jsem, že to je moje!“ a znovu oči zavřel a Grimur pochopil, že snad ranní paprsky, ale jistě ne on, mají tu moc Vikinga z jeho blouznění dostat a že i kdyby se mu snad ze spánku podařilo toho ospalce vzbudit, tak ten Viking nemůže pochopit, co že po něm Grimur žádá.
Podíval se na dvojčata a Björn už v ruce držel nůž a nabízel jej Grimurovi, aby vousy mohl ochutnat. Grimur nůž vzal a pár vousů odebral, na jazyk je položil a poté zase vyplivnul. Podíval se na bratry a hodnotil tu chuť: „Jsou jiné. Sladké a trochu hořké.“ A Erik se usmál a pověděl: „Tak to budou oni, Grimure. Hehe. Vem si jich pár sebou a půjdeme dál.“
A jak Erik řekl, tak Grimur učinil. Několik vousů uřezal a schoval je tam do té knihy, jejíchž stránky hostily i vzácnou bylinu, kterou našel dříve a šťastný z toho úspěchu, vrátil nůž do Björnových rukou, poděkoval znavenému Vikingovi, jehož zmohla tíha zpěvu a radosti a vyrazili dál.
Tu noc přespali ve slamníku, který našli nedaleko. Grimur místo spánku poslouchal dovádění myší a cítil se šťastný, neboť věděl, že mu zbývá už jen voda z černého potoka a lektvar, který jej vyléčí, konečně padne do jeho zničených rukou. Představoval si, jaké to asi je, když nohy poslouchají a záda dovolí mu bez námahy odklonit svůj pohled vzhůru. Nakonec však i Grimur byl přemožen únavou a probudil se, až když Slunce znovu odhalilo tu nekonečnou krásu světa.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.