Všichni tři se zaposlouchali do té prapodivné kakofonie, která se podobala skalám, když se hroutí jejich vrcholy a možná také podivným písním hlubinných monster a Björn se naklonil ke Grimurovi a strašil ho zprávami, že takové zvuky vydávají draugrové, když vstávají ze svých hrobů.
Grimurovi se třásly nohy strachem a oči hledaly ta strašná stvoření a popobíhal za Erikem a Björnem, aby se nevzdálil z jejich blízkosti, neboť draugrové jsou známi tím, že si berou do svých podzemních říší ty, kteří sami postupují nocí. A Jak šlapali dál a dál, tak ten strašný zvuk se blížil a Grimur se obával, zda nemíří přímo do hřtánu té strašné nestvůry.
A když měl pocit, že ta stvůra musí být už jej krok daleko, byť stále nerozpoznal její obrysy a ani Erik s Björnem neviděli ničeho, se cosi pohnulo v trávě na levé straně a Grimur v hrůze se rozeběhl na stranu druhou. Než však stihl se vzdálit, něco zachytilo jeho pravou nohu a Grimur praštil s sebou do trávy a strašlivé chrčení vystřídalo jakési mumlání a všechno to přikryl Erikův a Björnův smích. Grimur, myslíc si, že se jej Hel pokusila stáhnout do své mrazivé říše, se ohlédl a spatřil jakéhosi Vikinga, jak chrápe tam na zemi a uvědomil si, že se o jeho spící tělo přerazil.
Erik a Björn se smáli, až se za břicha popadali a Grimur se pomalu postavil zase na nohy a zkoumal, zda je muž zraněný, či snad mrtvý, nebo možná mu zlovolné dušičky ukradly duši. Erik však mezi vším tím smíchem pronesl: „Je úplně na šrot, Grimure! Hehehe!“ A Björn k tomu dodával: „Ten vypil tolik kořalky, že kdyby o něj zakopl Ódin jedoucí na Sleipniru, tak se jen převalí a bude spát dál! Hihihihi!“ A Grimur, jež oklepal ze sebe hrudky hlíny, čekal, až ta škodolibá radost opadne.
Když smích začínal slábnout, se Björn zadíval na Grimura a šibalsky mu poradil, že možná ten opilý Viking, co tu v trávě nabíral sil, může mít ty pravé vousy a Erik k tomu dodával, že ten Viking rozhodně vypadá, že by mohl mít vousy kořalkou nacucané. Grimur však nevěděl, jak má promluvit k opilcovi, kterého neprobral ani ten kopanec, který mu omylem uštědřil, když utíkal od té myši či jiné havěti, co ho tak vyděsila.
Zkoušel tak na Vikinga promluvit doufaje, že jej probere z toho snění, ač úspěchu se mu nedostalo. Erik se ptal: „Co to děláš, Grimure?“ A Grimur tiše odvětil: „Chci se ho, zda si můžu vzít kousek jeho vousů.“ A Björn se posměšně dotázal: „Copak si myslíš, že si s tebou bude povídat? Hihihihi. Tys toho asi vypil víc, než on.“ A oba bratři se smáli té Grimurově naivitě a Erik v tom smíchu sotva vypustil své: „prostě mu je uřízni.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.