Grimur nevěděl, zda má obdivovat důvtip, s jakým Erik a Björn Olafa převezli, nebo je má kárat za ten podvod. Když si ale vzpomněl, jakým způsobem chtěl Olaf s nebohým Grimurem naložit, nemohl jej litovat a byl rád, že jej Erik s Björnem z té šlamastyky dostali a tak se ke kárání neuchýlil.
Když pak k odpočinku usedli, vtipkovali o tom dobrodružství a Erik sáhl do svého vaku a hodil ke Grimurovým nohám dvě zlaté mince a povídá: „To je tvůj podíl, Grimure. Hehehe. Zasloužil sis to.“ A další dvě mince podal svému bratrovi.
Grimur nevěděl, zda si takové mince vůbec zaslouží a obdivoval jejich lesk, neb takové mince se mu nikdy předtím do rukou nedostaly a připadal si jako nejbohatší Viking, který kdy brázdil severské moře i země skandinávské, ale Björn se k němu naklonil a ponoukal jej: „Ne, že to vyměníš za kořalku, Grimure. Tohle není nějaký ušmudlaný měďák. Hihihi. To si musíš schovat, až dokončíš nějakou velkou výpravu.“ a Grimur věřil, že ten čas nadejde, až získá ten vysněný lektvar, který z něj smyje všechna trápení a učiní jej zase zdravým.
Když bolest jejich chodidel přestala jim dělat společníka, vyrazili zpět na prašné venkovské cesty a potkali mnoho Vikingů, které Grimur prosil o kousek jejich vousů. A protože už znal sílu jazyka svých společníků, nebál se už více s Vikingy promluvit a přednést jim svou zvláštní prosbu.
Někteří z těch hrdých válečníků, prostých rolníků, rozličných obchodníků a opatrných lovců i trpělivých rybářů kroutilo hlavou se smíchem nebo nepochopením a šli si dál tam, kam jim život velel. Jiní se naštvaně ohradili a s ústy plných hrubosti a odešli, kam je nohy nesly a někteří zase poskytli kousek svých vousů pro Grimura. Někdy za to něco chtěli a jindy jen z dobroty srdce se o své vousy podělili. Žádný z nich však neměl vousy kořalkou nacucané tak moc, aby to Grimur poznal po chuti.
A tak zas slunce kleslo k obzoru a noc se začínala hlásit o své slovo. Grimur se noci obával, neboť nevěděl, jaké nestvůry lemují místní cesty. Zda sem sestupují zlovolní trollové, nebo strašlivé nestvůry s nohama lidskýma a hlavou i tělem zvířecím.
Očima hledaje místa, kde by mohli přenocovat, se přiblížili k jedné z vesnic a ocitli se před zdmi hřbitova, kde hrdinové i prostí lidé nechali své tělo zemi, aby přešli do místa, které jim náleželo. Jak tak Grimur pajdal za Erikem a Björnem a nohy sotva stačily jejich tempu a se srdcem vystrašeným z příchodu nočních běsů se k jejich uším donesl podivný zvuk.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.