Pak se jen Erik a Björn objevili nad Grimurem červení od smíchu, který se nevytratil z jejich tváří. „Vstávej, Grimure. Hehe.“ Začal Erik a hned pokračoval: „Tys to asi nepochopil. Jelena nechytneš tak, že před ním utečeš. Hehehe.“ Smál a Björn dodal „Vypadal jsi jako losos, když se snaží plácat z lodi z pátky do moře. Hihihihi.“
A Grimur ležel na zemi a zíral na ty dva a povídá: „Byl obrovský. Byl tak strašlivě obrovský. Nikdy bych jej nezastavil. Byl tak silný, jako obři ze ság a rychlý jako Sleipnir .“
„To tys byl slabý, Grimure. Pravý Viking se nezastaví před jelenem. Hehehe.“ Odsekl Erik a Björn se přidal: „Co jsi to za Vikinga, když se nepostavíš ani jelenovi? Hihihi.“ A Erik zase dodal: „A místo chytání jelenů se tady válíš s mravenci. Hehehe.“ A ukázal Erik pobaveně na mraveniště, které se rozléhalo hned vedle Grimura a jehož obyvatelé už šikovali své početné armády, aby ohromeného Vikinga vyhnali ze své domény.
Grimur navzdory svým bolestem vyskočil na nohy rychle jako nikdy předtím a poskakoval ve snaze setřást ty mravenčí vojáky, kteří se jali ukázat mu moc svých kusadel a Erik a Björnem se znovu smáli, že i stromům narušili jejich dlouhé rozjímání.
Když malincí mravenci uštědřili Grimurovi jeho porážku a Erika a Björna konečně opustila jejich škodolibá radost, dali se na další cestu a Erik s Björnem ponoukali Grimura, aby dalšího jelena už určitě chytil, protože se cítili unavení vším tím běháním za divou zvěří. Grimur pajdal za nimi a bál se. Bál se, že jelena nikdy nechytne.
Snad to byl právě tento strach, který lesní vládci ucítili. Snad pochopili, proč Grimur potřebuje jejich paroží a slitovali se nad zničeným nešťastníkem. Snad už chtěli, aby přestal otravovat jejich lesní království. Snad se nad ním usmál celý Asgard a nebo měl prostě jen štěstí. Pod vysokým stromem, jehož větve snad hladili břicha něžným mrakům, zahlédl parohy, jak leží na zemi, jakoby je tady snad někdo jen tak odložil. Zvedl je a se slzami štěstí v očích se zeptal Erika a Björna, zda jsou tyto parohy tím, co potřebuje do svého lektvaru a Erik jen pokývl hlavou a řekl: „Vypadá to, že i největší smolaři mají někdy štěstí. Hehe.“
A Björn mu poradil: „Stačí jenom kousek, Grimure. Nadrť kousek kamenem a zbytek ponechej lesu.“ A přesně to Grimur udělal. Mezi dvěma kameny, které tu byly jako připravené k tomu úkolu, rozdrtil kousek parohů na prach jemný, jako nejjemnější mouku a uschoval jej ve váčku, kam by schovával své blyštivé mince, kdyby nějaké měl.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.