A tak Erik s Björnem vedli Grimura hlouběji do hlubin pradávných hájů a jejich boty překonávaly lesní podrost i vysoké kapradiny, zatímco očima hledali majestátné jeleny, jak okusují kůru stromů nebo se snaží najít laně, které by jim daly potomstvo.
A štěstěna se na ně skutečně usmála, když Erik a Björn ukázali na jelena statného, jakoby snad vystoupil z prastarých ság. Pomalu krok po kroku se plížili k tomu králi lesní zvířeny a jelen nedbal jejich přítomnosti a pak Björn vykřikl „Teď!“ a všichni tři vyrazili k jelenovi jako jeden muž. Avšak když jelen zpozoroval jejich kroky, rozeběhl se krokem rychlým, jako jsou větry západních moří a vyrazil přímo ve směru ke Grimurovi, který se svým nerovným krokem snažil jelena zastavit, ale nakonec nedokázal zareagovat, když zvíře změnilo náhle směr a běželo dál, zatímco Grimur pajdal za ním, ač bylo jasnější a jasnější, že nemůže svou kořist dostihnout a Erik a Björn stáli vzadu a smáli se, až se za břicho popadali.
A tak nezbylo, než pokračovat dále a hledat dalšího jelena, který by snad podlehl jejich snahám a dovolil zoufalému Grimurovi zatřást tím statným tělem, aby otřesy smetly jeho parohy a pomohly mu získat další ingredienci pro zázračný lektvar, který vyléčí jeho nesčetná zranění.
Jak postupovali dál stále temnějšími hlubinami lesa, se Grimur zamyslel nad tím, jak se asi cítí jelen zbavený svých parohů, na kterých závisí jeho postavení v životě lesních zvířat a pro sebe se omlouval tomu nešťastníkovi, kterého jistě nakonec chytí, doufaje, že by ten tvor sám odevzdal své parohy, kdyby věděl, čemu tím pomůže, neboť tak majestátné a nádherné zvíře, jakým jelen je, jistě disponuje soucitem k těm, ke kterým osud nebyl milostivý.
A tak šli dál a dál a kolem nich byl nekonečný les, který obývalo mnoho zvířat. Ptáci, kteří zpívali své nádherné písně, štíhlé srny, jejichž mláďata byla šperkem lesní říše, divoká prasata, která vyhrabávala to, co si země vzala za své, nekonečné zástupy mravenců i smečky vlků schopné uštvat i tu největší kořist. A Grimur věděl, že někde tam mezi stromy se skrývají i zákeřní elfové a zlovolné bludičky a v korunách stromů zase strašlivé můry se symbolem smrti na svých zádech, které vysílá samotná Hel k těm, které si vybrala odvézt do své mrazivé říše. A někde tam mezi všemi těmi, kdo obývají lesní království, se jako Jarlové tyčí majestátní jeleni.
Nápad – ★★★★★
Nápad parodovat vikingské ságy prostřednictvím dvou škodolibých vtipálků je velmi osvěžující a originální. Zvrat, kdy se z krutého žertu vyklube skutečný zázrak a dojemný návrat k rodině, dává příběhu nečekanou hloubku a silnou nosnou myšlenku. Zápletka je skvěle vystavěná a udržuje čtenáře v napětí až do samotného konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří výborně balancovat mezi drsnou severskou mytologií a odlehčenou, až groteskní komedií. Emoce hlavního hrdiny, jeho zoufalství i konečná katarze, jsou uvěřitelné a čtenáře snadno vtáhnou do děje. Atmosféru občas mírně narušuje až příliš časté a rušivé chichotání obou bratrů, které po čase ztrácí svůj komický efekt.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro barvité popisy, díky čemuž je text poutavý. Čtivost však trochu trpí na příliš dlouhá, komplikovaná souvětí a nadužívání spojky ‘a’ na začátcích vět. V dialozích si dej pozor na správnou interpunkci a zkus omezit opakující se uvozovací věty; gramatické chyby či překlepy se v textu sice najdou, ale skvělý obsah je s přehledem zastiňuje.
Celkové hodnocení:
Sága o Grimurovi je neobyčejně milé a překvapivě dojemné čtení, které ukazuje tvůj velký vypravěčský talent. Přestože by text snesl stylistické proškrtání a učesání dlouhých souvětí, příběh samotný má obrovské srdce a skvělou pointu. Rozhodně v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a dokážeš čtenáři předat skutečné emoce.