Klárk například sdílí kabinku s pěti spolunocležníky, žádný med a nikdy nevíte, kdo z nich vás nějak okrade, nebo si na vás vymyslí společný intrik.
Proto Octobriana o Klárkovi ví, že se raději někdy odebere a jde se projít do třetí třídy. Mezi třetí třídou, tak jak jí pojímají pasažéři druhé třídy a mezi skutečnou třetí třídou je rozdíl a je možno, třebaže to není doporučováno, odvážit se hluboko do nitra utajeného světa, který je z určitého hlediska navenek nebezpečný, ale uvnitř snad paradoxně naopak vstřícný a o mnoho svobodomyslnější, než jakékoliv jiné životní přilepšení, ve kterém se ohlížíte za svá záda, neboť “vždy máte co ztratit”..
Proto věděla, že to je on, Klárk, protože se nebojí jít mezi ubohý lid, starat se o jeho potřeby, pomáhat mu a znát ho.
Vydává se pokaždé do útrob temných uliček..
Tato cesta od zádi na příď vede kolem strojoven, z nichž vyráží horko, jako rány pěstí. Na druhé straně chodby je společná místnost pro všechny kabiny třetí třídy, zde se často zotavují lidé a mažou se olejem z Nortonu 9, tento olej dokáže zabránit i velice vysokým teplotám pronikat do kožních pórů, dokonce umí i chránit před účinky radiace. Ne však dlouhodobě a zadržování lidí v prostoru strojoven je oficiálně zakázáno mezigalaktickou konvencí, která se nedodržuje a nikdy dodržovat nebude.
Na stěnách visí předpisy pro případ poplachu, srážky lodi s meteoritem, napadení piráty, náhlého vklouznutí do časoprostorové díry, výbuchu motoru a podobně.
Klárk se zatím prochází třetí třídou a Octobriana ho provází svými myšlenkami a je si jista, že on ani nezávidí svým bohatším kolegům, absolventům fakulty meziplanetárního práva.. A proč by měl, proto, že jsou bezstarostní? Protože se jim loď nenatřásá a nemusí se obávat, že co chvíli vybuchne? Proto, že žijí v dokonalém světě a nepřipouští si, že je někde méně dokonalý? Že se nemusí ohlížet za záda a každý jim je k službám?
On má jasně jiné myšlenky, uvidí nový svět, uvidí obydlující se planetu, je mu nyní celkem jedno, že bude přidělen dělat soudce do oddělené části, do které se zrovna nikdo z jeho kolegů nežene, jen si musí dávat pozor, aby ho kriminální živlové na lodi neprokoukli, že je soudce, chtěli by se ho hned snažit uplatit, nebo ho do něčeho namočit a pak vydírat.
Má o něj starost, je ještě nezkušený a naivní…
Tato společnost je krajně nespravedlivá, zrovna nedávno byli dva Venétští dělníci souzeni pro vraždu, ve skutečnosti se ale mnozí oprávněně domnívají, že se snažili pouze obhájit svou výšku mzdy.
Tak je to vždycky, pravidla meziplanetárního práva sice oficiálně povolují “individuální nástroje zaměstnanecké participace”, ale skutečnost je zcela jiná. Současný režim nedovoluje nic ze zákonných práv soudobě uplatnit, ve sdělovacích prostředcích se všude vysílají oslavné chorály na svobodu, suverenitu a dbalého dodržování práv.
Nicméně v praxi se nejedná ani tak o práva, jako o povinnosti a dosti často se čím dál víc zdá, že kdo svá práva uplatňuje, nebo kdo je nezamění za pouhé povinnosti, ten je postaven před právo samotné a je na něm vymáháno to, že porušil jakékoliv právo jiné…
Hlasité předčítání
